J E T O V Ě D A,
VŠECHNY NAKRMIT
T É M A : J Í D L O / C E S TA Č A S E M
24
Jste po pivu celí
rozzáření?
Jak by ne, když
pradědu českých
ječmenů vyšlechtili
rentgenem.
Text: Michal Kašpárek
1913
Pohnojeno
Do baru vchází otec chemické války a muž,
který zachránil miliardy lidí před hladem.
Barman řekne: Co to bude, Fritzi Habere?
S lidmi je to složité, zvlášť s těmi chytrými. Německý fyzikální chemik Haber přímo přispěl k nasazení chlóru jako bojového
plynu v první světové válce. Jeho žena, vědkyně a pacifistka Clara Immerwahrová, se
kvůli tomu zastřelila jeho vlastním revolverem. Haberův–Boschův proces umožňující
výrobu amoniaku doslova ze vzduchu zařídil Německu a nejen jemu přísun levných
výbušnin. Takto získaný amoniak ovšem
od roku 1913 neslouží jen k výrobě bomb,
ale především k produkci umělých hnojiv
v množství do té doby nepředstavitelném.
Mezi všemi vědeckotechnologickými
zázraky dvacátého století označil vědec
a spisovatel českého původu Václav Smil
Haberovu–Boschovu syntézu za ten, který pro naše přežití vykonal nejvíc. „Skoro
dvě pětiny současné populace by tu bez něj
nebyly,“ napsal v Nature v roce 1999 – a to
tehdy žilo na Zemi o čtvrtinu míň lidí než
dnes.
1923
Chladicí skříň
Jestli se vám to zdá být daleko do ledničky pro studené pivo nebo kefír, není to
nic proti tomu, jak dlouhá byla naše cesta
k ledničce jako praktickému vynálezu. Že
se jídlo kazí v chladu déle, víme odjakživa. Jak by ten chlad šel udělat uměle, na to
se různí koumáci snažili přijít už od půlky
osmnáctého století. Teprve v půlce devatenáctého vznikly první výrobny umělého
ledu. V druhé polovině devatenáctého pak
průmyslové chladicí systémy, obrovská zařízení na několik místností. Až v roce 1923
uvádí firma Frigidaire na americký trh ledničku, jakou známe dnes – skříňku, kterou
v kuchyni píchnete do zásuvky a o víc se
nestaráte. Leda o splátky, vždyť stála dvakrát víc než Ford T.
Ještě dlouho pak z ledničky nebyla samozřejmost. Podle výsledků sčítání lidu se
u nás přehoupl podíl bytových domácností
s chladničkou přes polovinu teprve v šedesátých letech minulého století. Největší
rozdíl, který kompaktní ledničky v našich
životech udělaly, ale nakonec nespočívá
v osvěžujících nápojích a déle čerstvé zelenině. Většina běžných vakcín přece potřebuje být až do aplikace zchlazená, nebo
dokonce zmražená. Nebýt chladniček, nejenom že jíme šlichty jako v devatenáctém
století, ale taky stále umíráme na stejné nemoci.