J E T O V Ě D A,

VŠECHNY NAKRMIT

T É M A : J Í D L O / C E S TA Č A S E M

24

Jste po pivu celí

rozzáření?

Jak by ne, když

pradědu českých

ječmenů vyšlechtili

rentgenem.

Text: Michal Kašpárek

1913

Pohnojeno

Do baru vchází otec chemické války a muž,

který zachránil miliardy lidí před hladem.

Barman řekne: Co to bude, Fritzi Habere?

S lidmi je to složité, zvlášť s těmi chytrými. Německý fyzikální chemik Haber přímo přispěl k nasazení chlóru jako bojového

plynu v první světové válce. Jeho žena, vědkyně a pacifistka Clara Immerwahrová, se

kvůli tomu zastřelila jeho vlastním revolverem. Haberův–Boschův proces umožňující

výrobu amoniaku doslova ze vzduchu zařídil Německu a  nejen jemu přísun levných

výbušnin. Takto získaný amoniak ovšem

od roku 1913 neslouží jen k  výrobě bomb,

ale především k  produkci umělých hnojiv

v množství do té doby nepředstavitelném.

Mezi všemi vědeckotechnologickými

zázraky dvacátého století označil vědec

a  spisovatel českého původu Václav Smil

Haberovu–Boschovu syntézu za ten, který pro naše přežití vykonal nejvíc. „Skoro

dvě pětiny současné populace by tu bez něj

nebyly,“ napsal v Nature v roce 1999 – a to

tehdy žilo na Zemi o čtvrtinu míň lidí než

dnes.

1923

Chladicí skříň

Jestli se vám to zdá být daleko do ledničky pro studené pivo nebo kefír, není to

nic proti tomu, jak dlouhá byla naše cesta

k  ledničce jako praktickému vynálezu. Že

se jídlo kazí v  chladu déle, víme odjakživa. Jak by ten chlad šel udělat uměle, na to

se různí koumáci snažili přijít už od půlky

osmnáctého století. Teprve v  půlce devatenáctého vznikly první výrobny umělého

ledu. V druhé polovině devatenáctého pak

průmyslové chladicí systémy, obrovská zařízení na několik místností. Až v roce 1923

uvádí firma Frigidaire na americký trh ledničku, jakou známe dnes – skříňku, kterou

v  kuchyni píchnete do zásuvky a  o  víc se

nestaráte. Leda o splátky, vždyť stála dvakrát víc než Ford T.

Ještě dlouho pak z ledničky nebyla samozřejmost. Podle výsledků sčítání lidu se

u nás přehoupl podíl bytových domácností

s  chladničkou přes polovinu teprve v  šedesátých letech minulého století. Největší

rozdíl, který kompaktní ledničky v  našich

životech udělaly, ale nakonec nespočívá

v  osvěžujících nápojích a  déle čerstvé zelenině. Většina běžných vakcín přece potřebuje být až do aplikace zchlazená, nebo

dokonce zmražená. Nebýt chladniček, nejenom že jíme šlichty jako v devatenáctém

století, ale taky stále umíráme na stejné nemoci.