T É M A : J Í D L O / A N A LÝ Z A
S
Text: Martina Fojtů
koro celé jaro byly zavřené restaurace, kavárny a bary. K tomu vinaři nemohli zorganizovat spoustu koštů a slavností. Dobře, v létě si to snad vynahradíme, říkali si.
A skutečně ano. V červnu, červenci
i srpnu zavítalo na jižní Moravu víc lidí
než v předchozích letech. Už už to vypadalo, že se ztráty povede dohnat. Jenže to
byla jen mihotavá návnada, kterou osud
cuknul před nosem.
Druhá vlna pandemie zavřela podniky znovu, a protože k jarním omezením
přibyl zákaz pití na veřejnosti, prakticky
skončil i prodej z okýnek. Nekonalo se
žádné z velkých vinobraní a vinaři si mohli
nechat jen zdát i o svatomartinských slavnostech. A do toho počasí. Když se konečně povedl rok, kdy se nemodlili za každou
kapku deště, přišlo toho deště najednou
až moc a v té nejmíň vhodné době, takže
část úrody je na odpis.
Z restaurantů do tašek
„Orientuju se na gastronomii, takže po
zavření restaurací jsme na jaře spadli
na 10 až 15 procent běžného obratu, což
nepokryje ani náklady. K tomu jsem měl
právě v březnu začít bance splácet úvěr
za dostavbu části vinařství, kterou jsme
po letech konečně dokončili,“ říká Roman
Fabig, vinař z Hustopečí na Břeclavsku.
Patří k progresivní mladé generaci, která v posledních letech víc než na
Vinaři jsou houževnatí a zvyklí na rány přírody.
Při první vlně pandemie vymýšleli neúnavně nové
cesty k zákazníkům. Při druhé už i jim elán dochází.
kvantitu sází na kvalitu produkce. Jeho
lahve potkáte hlavně v restauracích, s jejichž majiteli Fabig ladí menu a pečlivě
vybírá, co se bude hodit k jakému pokrmu. Jako jeden z prvních u nás vsadil ve
velkém na jednu jedinou odrůdu. V tomto
případě Sauvignon.
„Jsem z vinařské rodiny, ale šel jsem
nejdřív na techniku, protože jsem si neu-
Nejhorší rok
Vinaři se shodují, že žádná z medializovaných ran přírody v posledních dekádách jejich podnikání neuškodila tolik
jako letošní pandemie a s ní související
omezení. Který rok byl druhý nejhorší?
Na Sonberku ukazují šest let dozadu:
v roce 2014 začalo v době vrcholícího
zrání na většině Moravy intenzivně
pršet, takže hrozny popraskaly a hnily.
Hospodářské noviny tehdy psaly o téměř
třetinovém propadu celkové úrody ve
srovnání s předchozím rokem.
měl představit, že bych se tomu věnoval
profesionálně. Až práce ve Španělsku mi
ukázala, jak úplně jiný rozměr dává vinařství párování vína s jídlem. Chtěl jsem to
dělat stejně,“ povídá Fabig, kterému se sázka na kvalitu poslední roky vyplácela růstem byznysu. Ale teď za ni paradoxně platí.
Restaurace na proticovidová opatření ve
velkém doplatily a s nimi i jejich dodavatelé. Fabiga sice drží hrstka věrných soukromých odběratelů, bylo mu ale jasné,
že jenom s nimi nevystačí. „Nechtěl jsem
zlevňovat nebo jet kampaň na sociálních
sítích, online už se všichni jenom přeřvávají. V tomhle jsem konzerva,“ líčí producent asi 55 tisíc lahví ročně, který se místo
toho domluvil na prodeji přes Rohlík.cz.
Byl to pro něj velký krok. Vinařství,
která hrají na kvalitu, se do prodejů v retailu nehrnou. „Když má někdo vína v supermarketech, je to pak handicap pro
působení v gastru, prostě nálepka. Je to
české a slovenské specifikum, ani nevím,
kde se to vzalo. Přitom třeba v Rakousku
to neplatí, tam v supermarketech prodávají vína i uznávaná vinařství,“ srovnává
Fabig. Rohlík ho přesvědčil svou snahou
nabízet lahve nejlepších domácích vinařů.
Spolupráci si Fabig chválí. Zvlášť když
vidí, jak bledě to vypadá s vánočními objednávkami firem, které vína každoročně
nakupují jako dárky partnerům.
Koncert jako náplast
Velkého meziročního poklesu vánočních
firemních objednávek se s ohledem na
horšící se ekonomickou situaci bojí i na
Sonberku, pár kilometrů přes kopec od
Fabigova vinařství. Také tady měli spoustu plánů a oprávněně čekali skvělý rok.
Sonberk patří k nejuznávanějším českým vinařstvím, letos se třeba stal nejlepším českým producentem na světové
soutěži Decanter World Wine Awards.
33