T É M A : J Í D L O / A N A LÝ Z A

S

Text: Martina Fojtů

koro celé jaro byly zavřené restaurace, kavárny a bary. K tomu vinaři nemohli zorganizovat spoustu koštů a slavností. Dobře, v létě si to snad vynahradíme, říkali si.

A  skutečně ano. V  červnu, červenci

i  srpnu zavítalo na jižní Moravu víc lidí

než v předchozích letech. Už už to vypadalo, že se ztráty povede dohnat. Jenže to

byla jen mihotavá návnada, kterou osud

cuknul před nosem.

Druhá vlna pandemie zavřela podniky znovu, a  protože k  jarním omezením

přibyl zákaz pití na veřejnosti, prakticky

skončil i  prodej z  okýnek. Nekonalo se

žádné z velkých vinobraní a vinaři si mohli

nechat jen zdát i o svatomartinských slavnostech. A do toho počasí. Když se konečně povedl rok, kdy se nemodlili za každou

kapku deště, přišlo toho deště najednou

až moc a v té nejmíň vhodné době, takže

část úrody je na odpis.

Z restaurantů do tašek

„Orientuju se na gastronomii, takže po

zavření restaurací jsme na jaře spadli

na 10 až 15 procent běžného obratu, což

nepokryje ani náklady. K  tomu jsem měl

právě v  březnu začít bance splácet úvěr

za dostavbu části vinařství, kterou jsme

po letech konečně dokončili,“ říká Roman

Fabig, vinař z Hustopečí na Břeclavsku.

Patří k  progresivní mladé generaci, která v  posledních letech víc než na

Vinaři jsou houževnatí a zvyklí na rány přírody.

Při první vlně pandemie vymýšleli neúnavně nové

cesty k zákazníkům. Při druhé už i jim elán dochází.

kvantitu sází na kvalitu produkce. Jeho

lahve potkáte hlavně v restauracích, s jejichž majiteli Fabig ladí menu a  pečlivě

vybírá, co se bude hodit k  jakému pokrmu. Jako jeden z  prvních u  nás vsadil ve

velkém na jednu jedinou odrůdu. V tomto

případě Sauvignon.

„Jsem z  vinařské rodiny, ale šel jsem

nejdřív na techniku, protože jsem si neu-

Nejhorší rok

Vinaři se shodují, že žádná z medializovaných ran přírody v posledních dekádách jejich podnikání neuškodila tolik

jako letošní pandemie a s ní související

omezení. Který rok byl druhý nejhorší?

Na Sonberku ukazují šest let dozadu:

v roce 2014 začalo v době vrcholícího

zrání na většině Moravy intenzivně

pršet, takže hrozny popraskaly a hnily.

Hospodářské noviny tehdy psaly o téměř

třetinovém propadu celkové úrody ve

srovnání s předchozím rokem.

měl představit, že bych se tomu věnoval

profesionálně. Až práce ve Španělsku mi

ukázala, jak úplně jiný rozměr dává vinařství párování vína s  jídlem. Chtěl jsem to

dělat stejně,“ povídá Fabig, kterému se sázka na kvalitu poslední roky vyplácela růstem byznysu. Ale teď za ni paradoxně platí.

Restaurace na proticovidová opatření ve

velkém doplatily a  s  nimi i  jejich dodavatelé. Fabiga sice drží hrstka věrných soukromých odběratelů, bylo mu ale jasné,

že jenom s nimi nevystačí. „Nechtěl jsem

zlevňovat nebo jet kampaň na sociálních

sítích, online už se všichni jenom přeřvávají. V  tomhle jsem konzerva,“ líčí producent asi 55 tisíc lahví ročně, který se místo

toho domluvil na prodeji přes Rohlík.cz.

Byl to pro něj velký krok. Vinařství,

která hrají na kvalitu, se do prodejů v retailu nehrnou. „Když má někdo vína v supermarketech, je to pak handicap pro

působení v  gastru, prostě nálepka. Je to

české a slovenské specifikum, ani nevím,

kde se to vzalo. Přitom třeba v Rakousku

to neplatí, tam v  supermarketech prodávají vína i  uznávaná vinařství,“ srovnává

Fabig. Rohlík ho přesvědčil svou snahou

nabízet lahve nejlepších domácích vinařů.

Spolupráci si Fabig chválí. Zvlášť když

vidí, jak bledě to vypadá s vánočními objednávkami firem, které vína každoročně

nakupují jako dárky partnerům.

Koncert jako náplast

Velkého meziročního poklesu vánočních

firemních objednávek se s  ohledem na

horšící se ekonomickou situaci bojí i  na

Sonberku, pár kilometrů přes kopec od

Fabigova vinařství. Také tady měli spoustu plánů a oprávněně čekali skvělý rok.

Sonberk patří k nejuznávanějším českým vinařstvím, letos se třeba stal nejlepším českým producentem na světové

soutěži Decanter World Wine Awards.

33