E KO N O M I C KÝ S P E C I Á L / P O P E KO N O M I E
Staletá paměť
„Minulost nikdy neumírá. Vlastně ještě neskončila,“
píše v Rekviem za jeptišku americký nobelista
William Faulkner. A kam se ekonomové podívají,
tam mu dávají za pravdu.
Z
Text: Petr Houdek
ákladní pravidlo sledování nejnovějších
zpráv zní: nesledovat je. Nové neznamená důležité. Kdyby média mohla informovat jen jednou měsíčně, nebo dokonce jedenkrát ročně, psala by a vysílala
něco docela jiného. Ukázalo by se totiž,
že jen pár událostí může mít skutečný
a dlouhodobý dopad.
Dokonce i roční frekvence zpráv by se dala
považovat za příliš častou, aspoň podle
stoupenců kliometrie, oboru aplikujícího
statistické metody na ekonomickou historii. Dějiny se podle této školy vyznačují
pomalostí a přetrváváním. Ano, dílčí změny probíhají, ale protože vyvolávají silné
emoce, přitahují nepřiměřenou pozornost
a přeceňujeme je.
Pochybovačům ekonomičtí historici
ukazují mapy současných evropských dálničních tahů, umístění obchodně význam80
ných měst a tras římských silnic – téměř
dokonale se překrývají. Ještě silnějším argumentem je srovnání částí světa bohatých
v šestnáctém století a dnes. Samozřejmě
existují skokani jako Jižní Korea, Singapur
nebo Itálie i padlé hvězdy na Blízkém východě, ale obecná závislost je patrná. Žádný jiný samostatný faktor, který plní média
a knihy, ať jde o objevy, technologie, zákony, hospodářskou, či monetární politiku,
nemá sílu jako dědictví minulosti.
Vy do škol, vy do dolů
Zvažme třeba vzdělanost a podnikavost
jedněch a ignoranci a závislost druhých.
Proč jsou v tom takové rozdíly i mezi ob-
čany jednoho státu? Španělsko-kanadského ekonoma Felipa Valenciu Caiceda tato
otázka fascinovala. Zabýval se Latinskou
Amerikou a nechápal, proč se tolik liší
prosperita jinak velmi podobných regionů.
Zjistil, že v Argentině, Brazílii a Paraguayi
prosperují právě ta místa, ve kterých v letech 1609 až 1767 působily jezuitské misie.
Jezuité kromě Krista horovali i pro řemeslnou zručnost a obecné a technické
vzdělání. Do španělských a portugalských
dominií vyváželi technologii tisku, vyučo-
vali v nich aritmetiku, botaniku, umění
i primitivní lékařství. Na rozdíl od františkánských misií, jež se zaměřovaly výhradně na křesťanskou indoktrinaci, domorodcům představili plody, které nese poznání
a technika. Ještě dnes, dvě a půl století od
vyhnání posledního jezuity, vedou hodnoty
a návyky vynucované jejich misiemi k vyšší
gramotnosti, delší průměrné době strávené ve školách, vyššímu příjmu a vyšší inovativnosti, patrné třeba na ochotě osazovat
geneticky modifikované plodiny.
Co vedlo naopak k tomu, že docela
nedaleko lidé po vzdělání neprahnou a žijí
v chudobě? Zdá se, že opět španělská koruna. Mezi lety 1573 až 1812 v Peru a Bolívii
panoval nevolnický systém zvaný mita. Až
desetinu mužů z vybraných kmenů nasadili
kolonizátoři do dolů. Zotročení nejproduktivnějších členů společnosti vedlo k horší
infrastruktuře, slabé produkci a celkově
křehčí společnosti, která ztratila důvěru
v budoucnost. Z tohoto šoku se oblast nevzpamatovala ani po dvou stoletích.
Zóny bez Židů
Jak se mění nebo nemění třeba taková
kosmopolitní tolerance k jinakosti? Když