E KO N O M I C KÝ S P E C I Á L / P O P E KO N O M I E

Staletá paměť

„Minulost nikdy neumírá. Vlastně ještě neskončila,“

píše v Rekviem za jeptišku americký nobelista

William Faulkner. A kam se ekonomové podívají,

tam mu dávají za pravdu.

Z

Text: Petr Houdek

ákladní pravidlo sledování nejnovějších

zpráv zní: nesledovat je. Nové neznamená důležité. Kdyby média mohla informovat jen jednou měsíčně, nebo dokonce jedenkrát ročně, psala by a vysílala

něco docela jiného. Ukázalo by se totiž,

že jen pár událostí může mít skutečný

a dlouhodobý dopad.

Dokonce i roční frekvence zpráv by se dala

považovat za příliš častou, aspoň podle

stoupenců kliometrie, oboru aplikujícího

statistické metody na ekonomickou historii. Dějiny se podle této školy vyznačují

pomalostí a přetrváváním. Ano, dílčí změny probíhají, ale protože vyvolávají silné

emoce, přitahují nepřiměřenou pozornost

a přeceňujeme je.

Pochybovačům ekonomičtí historici

ukazují mapy současných evropských dálničních tahů, umístění obchodně význam80

ných měst a  tras římských silnic – téměř

dokonale se překrývají. Ještě silnějším argumentem je srovnání částí světa bohatých

v  šestnáctém století a  dnes. Samozřejmě

existují skokani jako Jižní Korea, Singapur

nebo Itálie i  padlé hvězdy na Blízkém východě, ale obecná závislost je patrná. Žádný jiný samostatný faktor, který plní média

a knihy, ať jde o objevy, technologie, zákony, hospodářskou, či monetární politiku,

nemá sílu jako dědictví minulosti.

Vy do škol, vy do dolů

Zvažme třeba vzdělanost a  podnikavost

jedněch a  ignoranci a  závislost druhých.

Proč jsou v  tom takové rozdíly i  mezi ob-

čany jednoho státu? Španělsko-kanadského ekonoma Felipa Valenciu Caiceda tato

otázka fascinovala. Zabýval se Latinskou

Amerikou a  nechápal, proč se tolik liší

prosperita jinak velmi podobných regionů.

Zjistil, že v Argentině, Brazílii a Paraguayi

prosperují právě ta místa, ve kterých v letech 1609 až 1767 působily jezuitské misie.

Jezuité kromě Krista horovali i pro řemeslnou zručnost a  obecné a  technické

vzdělání. Do španělských a  portugalských

dominií vyváželi technologii tisku, vyučo-

vali v  nich aritmetiku, botaniku, umění

i primitivní lékařství. Na rozdíl od františkánských misií, jež se zaměřovaly výhradně na křesťanskou indoktrinaci, domorodcům představili plody, které nese poznání

a technika. Ještě dnes, dvě a půl století od

vyhnání posledního jezuity, vedou hodnoty

a návyky vynucované jejich misiemi k vyšší

gramotnosti, delší průměrné době strávené ve školách, vyššímu příjmu a vyšší inovativnosti, patrné třeba na ochotě osazovat

geneticky modifikované plodiny.

Co vedlo naopak k  tomu, že docela

nedaleko lidé po vzdělání neprahnou a žijí

v chudobě? Zdá se, že opět španělská koruna. Mezi lety 1573 až 1812 v Peru a Bolívii

panoval nevolnický systém zvaný mita. Až

desetinu mužů z vybraných kmenů nasadili

kolonizátoři do dolů. Zotročení nejproduktivnějších členů společnosti vedlo k  horší

infrastruktuře, slabé produkci a  celkově

křehčí společnosti, která ztratila důvěru

v budoucnost. Z tohoto šoku se oblast nevzpamatovala ani po dvou stoletích.

Zóny bez Židů

Jak se mění nebo nemění třeba taková

kosmopolitní tolerance k  jinakosti? Když