/Editorial/

Mezi řádky

N

Ondřej Tůma, šéfredaktor

esnídám, nesvačím, nestihnu to,

nestačím… a hlavně nečtu. Tedy přesněji

řečeno – v poslední době čtu jen hrozně

málo věcí, které nesouvisejí s mojí prací.

A to mě štve.

Přitom jsem býval knihomol. Knížku

jsem měl vždycky při sobě. Když jsem

letěl na dovolenou, dalo mi zabrat, aby

se zásoby čtiva vešly – elektronickým

čtečkám jsem nikdy nepřišel na chuť –

k oblečení do kufru.

Stačilo se přestěhovat za Prahu,

nechat trochu rozrůst rodinu, zařadit

v práci vyšší rychlostní stupeň a všechen

volný čas, který jsem dřív mohl věnovat

čtení, byl najednou pryč. Částečně to

doháním ušima – audioknihy poslouchám

Objevujme nové perspektivy, pochybujme o zdánlivých samozřejmostech,

popouštějme uzdu fantazii

a hlavně – neberme

se tak vážně.

při běhání, v autě, ve vaně i před spaním

v posteli. Pořád to ale nestačí, chvilky

s knížkou v ruce mi prostě chybí.

Přesto se najde ještě jedna výjimka,

kdy se ke knížkám často dostanu –

pohádky. Uspávání dětí patří mezi zlaté

hřeby dne. A zdaleka nejde jen o kontakt

s papírem. Ono je to většinou spíš poločtení a polodebatování. Řešíme spolu,

3

proč Smolíček Pacholíček tak naivně

otevírá dveře jeskyňkám, jak by to dopadlo

s Karkulkou a vlkem, kdyby myslivec

neměl nůž, proč si hrdinové Hrnečku, vař!

neotevřeli bistro s teplou kaší nebo jaký

život mohla mít malá mořská víla, pokud

by nechala prince vybublat pod vodou.

Díky bambilionu všetečných a vtipných otázek se zase dívám na svět

dětskýma očima. Kam se hrabe pohled

ze sedla koně! Myslím, že by to měl dělat

každý z nás častěji. Objevujme nové

perspektivy, pochybujme o zdánlivých

samozřejmostech,

popouštějme

uzdu

fantazii a hlavně – neberme se tak vážně.

Užijte si čtení nového Finmagu –

včetně obsáhlého tematického bloku

o knížkách a knižním trhu – a mějte se

krásně.