/Editorial/
Mezi řádky
N
Ondřej Tůma, šéfredaktor
esnídám, nesvačím, nestihnu to,
nestačím… a hlavně nečtu. Tedy přesněji
řečeno – v poslední době čtu jen hrozně
málo věcí, které nesouvisejí s mojí prací.
A to mě štve.
Přitom jsem býval knihomol. Knížku
jsem měl vždycky při sobě. Když jsem
letěl na dovolenou, dalo mi zabrat, aby
se zásoby čtiva vešly – elektronickým
čtečkám jsem nikdy nepřišel na chuť –
k oblečení do kufru.
Stačilo se přestěhovat za Prahu,
nechat trochu rozrůst rodinu, zařadit
v práci vyšší rychlostní stupeň a všechen
volný čas, který jsem dřív mohl věnovat
čtení, byl najednou pryč. Částečně to
doháním ušima – audioknihy poslouchám
Objevujme nové perspektivy, pochybujme o zdánlivých samozřejmostech,
popouštějme uzdu fantazii
a hlavně – neberme
se tak vážně.
při běhání, v autě, ve vaně i před spaním
v posteli. Pořád to ale nestačí, chvilky
s knížkou v ruce mi prostě chybí.
Přesto se najde ještě jedna výjimka,
kdy se ke knížkám často dostanu –
pohádky. Uspávání dětí patří mezi zlaté
hřeby dne. A zdaleka nejde jen o kontakt
s papírem. Ono je to většinou spíš poločtení a polodebatování. Řešíme spolu,
3
proč Smolíček Pacholíček tak naivně
otevírá dveře jeskyňkám, jak by to dopadlo
s Karkulkou a vlkem, kdyby myslivec
neměl nůž, proč si hrdinové Hrnečku, vař!
neotevřeli bistro s teplou kaší nebo jaký
život mohla mít malá mořská víla, pokud
by nechala prince vybublat pod vodou.
Díky bambilionu všetečných a vtipných otázek se zase dívám na svět
dětskýma očima. Kam se hrabe pohled
ze sedla koně! Myslím, že by to měl dělat
každý z nás častěji. Objevujme nové
perspektivy, pochybujme o zdánlivých
samozřejmostech,
popouštějme
uzdu
fantazii a hlavně – neberme se tak vážně.
Užijte si čtení nového Finmagu –
včetně obsáhlého tematického bloku
o knížkách a knižním trhu – a mějte se
krásně.