/Editorial/
Poslední tanec
J
Ondřej Tůma, šéfredaktor
e podzim 2014, s kamarádem a šéfem
našeho vydavatelství Martinem Vlnasem sedíme na zahrádce v kunratickém
Lokálu. Někdy mezi třetí a pátou plzeňskou hladinkou dostáváme nápad, který
zásadním způsobem ovlivní moje další
profesní směřování. Pojďme k těm našim
webům dělat taky pořádnej časák. Restartujme Finmag!
V březnu 2015 bylo na světě první číslo. Hodně skromné, ve srovnání
s dnešní – grafickou i obsahovou – podobou k nepoznání. V následujících sedmi
letech přišlo na řadu ještě dvaačtyřicet
kousků, z toho jeden sportovní speciál.
Měli jsme jasnou vizi – hledat doma i ve
světě čerstvé perspektivy a důležité souvislosti, oddělovat signál od šumu.
Naše články posbíraly šest
nominací na Novinářskou cenu,
dvě jsme proměnili. Podařilo se
nám dát dohromady sestavu,
která Finmag posunula k nejlepšímu, co u nás vychází.
Na titulce se nám vystřídala spousta zajímavých lidí. Josef Průša mi vyprávěl
o budoucnosti 3D tisku, Magda Vašáryová o zhoubném duu Babiš & Zeman,
s Ondrou Bankem jsme mrzli na horách,
s Lukášem Hejlíkem absolvovali gastrotour kolem Brna, s Lukášem Svobodou
a Adamem Matuškou otevírali pivovar
Dva kohouti, s Terezou Dočkalovou řešili zavřená divadla a s Romanem Týcem
kryptoměny a sociální experiment jménem Paralelní Polis.
Naše články posbíraly šest nominací
na Novinářskou cenu, dvě z toho jsme
– přesněji řečeno Petra Dlouhá a Peter
3
Bednár – proměnili ve vítězství. Podařilo se nám dát dohromady skvělou tvůrčí
sestavu, která Finmag posunula k tomu
nejlepšímu, co u nás v kategorii magazínů vychází.
A i když si sotva dokážu představit
lepší job, všechny ty roky práce na jednom mediálním projektu logicky přinesou „opotřebení materiálu“, částečnou
ztrátu motivace i touhu po nových výzvách. Proto je tohle číslo moje poslední.
Úplně se mě sice nezbavíte, sem tam
si pro Finmag střihnu nějaký ten článek
i v budoucnu. Mým novým úkolem teď
ale bude řízení naší nové akvizice, magazínu Football Club, se kterým vám ukážeme, jak skvělé může být čtení o fotbale
a jeho společenských souvislostech.
Když jsem šel studovat žurnalistiku, myslel jsem si, že bych jednou mohl
psát o sportu nebo o kultuře. Pak jsem
se dlouhá léta smál, jak moc jsem byl
vedle. Nakonec jsem se ale celkem trefil. Že má Football Club podtitul „magazín pro fotbalovou kulturu“, pro mě není
náhoda.