/Editorial/

Poslední tanec

J

Ondřej Tůma, šéfredaktor

e podzim 2014, s kamarádem a šéfem

našeho vydavatelství Martinem Vlnasem sedíme na zahrádce v kunratickém

Lokálu. Někdy mezi třetí a pátou plzeňskou hladinkou dostáváme nápad, který

zásadním způsobem ovlivní moje další

profesní směřování. Pojďme k těm našim

webům dělat taky pořádnej časák. Restartujme Finmag!

V březnu 2015 bylo na světě první číslo. Hodně skromné, ve srovnání

s dnešní – grafickou i obsahovou – podobou k nepoznání. V následujících sedmi

letech přišlo na řadu ještě dvaačtyřicet

kousků, z toho jeden sportovní speciál.

Měli jsme jasnou vizi – hledat doma i ve

světě čerstvé perspektivy a důležité souvislosti, oddělovat signál od šumu.

Naše články posbíraly šest

nominací na Novinářskou cenu,

dvě jsme proměnili. Podařilo se

nám dát dohromady sestavu,

která Finmag posunula k nejlepšímu, co u nás vychází.

Na titulce se nám vystřídala spousta zajímavých lidí. Josef Průša mi vyprávěl

o budoucnosti 3D tisku, Magda Vašáryová o zhoubném duu Babiš & Zeman,

s Ondrou Bankem jsme mrzli na horách,

s Lukášem Hejlíkem absolvovali gastrotour kolem Brna, s Lukášem Svobodou

a Adamem Matuškou otevírali pivovar

Dva kohouti, s Terezou Dočkalovou řešili zavřená divadla a s Romanem Týcem

kryptoměny a sociální experiment jménem Paralelní Polis.

Naše články posbíraly šest nominací

na Novinářskou cenu, dvě z toho jsme

– přesněji řečeno Petra Dlouhá a Peter

3

Bednár – proměnili ve vítězství. Podařilo se nám dát dohromady skvělou tvůrčí

sestavu, která Finmag posunula k tomu

nejlepšímu, co u nás v kategorii magazínů vychází.

A i když si sotva dokážu představit

lepší job, všechny ty roky práce na jednom mediálním projektu logicky přinesou „opotřebení materiálu“, částečnou

ztrátu motivace i touhu po nových výzvách. Proto je tohle číslo moje poslední.

Úplně se mě sice nezbavíte, sem tam

si pro Finmag střihnu nějaký ten článek

i v budoucnu. Mým novým úkolem teď

ale bude řízení naší nové akvizice, magazínu Football Club, se kterým vám ukážeme, jak skvělé může být čtení o fotbale

a jeho společenských souvislostech.

Když jsem šel studovat žurnalistiku, myslel jsem si, že bych jednou mohl

psát o sportu nebo o kultuře. Pak jsem

se dlouhá léta smál, jak moc jsem byl

vedle. Nakonec jsem se ale celkem trefil. Že má Football Club podtitul „magazín pro fotbalovou kulturu“, pro mě není

náhoda.