KALEIDOSKOP

Komunistický pohlavár na návštěvě u kapitalistů.

Do restaurace McDonald’s si Miloš Jakeš zašel v roce 2002

cestou ze soudu, který ho zprostil obvinění z vlastizrady.

BEZ GORBYHO ANI RÁNU

Ministr obrany Milán Václavík žádal

na zasedání ústředního výboru

komunistické strany, aby armáda

mohla zasáhnout. První úder chtěl

vést proti médiím. Souhlas nedostal.

Členům politbyra nebyla ozbrojená

akce proti mysli. Chyběla jim ale

kuráž. Báli se, že bez podpory Sovětů prohrají a ponesou odpovědnost

za prolitou krev.

„Přišli generálové a říkali, že jsou

připraveni hájit socialismus,“ přiznal loni Miloš Jakeš v rozhovoru

pro Lidové noviny a podotkl: „Něco

jiného by bylo, kdyby se k tomu odhodlal Sovětský svaz.“ A aby nebylo

pochyb, jak to myslí, upřesnil: „[…]

jako to zastavil Teng Siao-pching

[komunistický vůdce Číny]. Rozstřílel to [studentské protesty] tanky.

A byl pokoj. A byla to správná

cesta.“

Pokud by v listopadu 89 ještě vládl

Konstantin Černěnko (sovětský

10

vůdce, předchůdce Michaila Gorbačova), který se pokoušel rehabilitovat Stalina, byl by takový scénář

reálný. A co kdyby už tehdy byl

u moci Vladimír Putin, který rozpad

sovětského bloku označil za geopolitickou tragédii? Také z této fikce

mi běhá mráz po zádech.

Gorbačov ale zavrhl Brežněvovu doktrínu omezené suverenity,

v níž si Sovětský svaz vyhradil

právo zasáhnout, pokud se některý

z jeho satelitů odvrátí od socialismu

ke kapitalismu. Dal najevo, že pro

české komunisty nehne prstem, že

nebude opakovat rok 1968. A tak

Rusové nevystrčili hlavně tanků

z kasáren. Díky za to, Gorby.

VZPOMÍNÁTE NA BOJLERY?

Nehynoucí zásluhu na debaklu

československých komunistů má

však paradoxně i jejich vůdce Miloš

(křtěný Milouš) Jakeš. Přirozeně se

k ní nehlásí. Komunismus nechtěl

bourat, snažil se ho hájit. Právě při

tom ho však svou prostoduchostí

znemožnil tak, jak nikdo před ním.

O Jakešových intelektuálních

schopnostech si nikdo iluze nedělal.

Bláboly, kterými se v červenci

89 blýskl v projevu ke straníkům

v Červeném Hrádku, ale překonaly

očekávání. Popletl bojlery s brojlery,

pohoršoval se nad tím, kolik bere

Zagorka, a hlavně si postěžoval,

že komunistické politbyro nemá

„podporu zdola“ a cítí se jako „kůl

v plotě“.

Pirátskou nahrávku poslal Saša

Vondra – tehdejší mluvčí Charty 77,

pozdější ambasador v USA a ministr několika vlád – do Svobodné

Evropy. Během pár dnů se rozšířila

do domácností, kde vyvolávala

salvy smíchu. Zprvu jako magnetofonová nahrávka, poté i jako video.

Bylo osvobozující od nejvyššího

aparátčíka slyšet, že komunistům

teče do bot. Leckomu to dodalo

odvahu, aby se začal svobodně

vyjadřovat. Pokud by se v roce 1989