ROZHOVOR

Zhruba osmnáct procent alarmů prodá Jablotron v tuzemsku,

zbytek exportuje. „Česko je pro nás nádherný školní pozemek, kde

si vyladíme všechny produkty, než je začneme posílat do světa,“

říká Dalibor Dědek.

Dal jsem si podmínku, že si s sebou

vezmu jen to, co opravdu potřebuju k životu. Neuvěřitelně mě to

osvobodilo.

Na jednu stranu jste majitel velké

technologické firmy, zároveň ale

před technikou utíkáte. Jak to jde

dohromady?

Žijeme v době digitálního rokoka.

Až budou za stovky let archeologové vykopávat naši vrstvu, tak se

nám budou hrozně smát. Nepochopí, proč jsme dělali tolik technologických kudrlinek. Máme výkonné

mobilní telefony s obřím dotykovým displejem, ale na volání jsou

nepraktické. Na mikrovlnné troubě

nestačí nastavit jenom výkon a čas,

ale je tam milion dalších funkcí,

takže si v ní nedokáže promovaný

inženýr ohřát polévku. Z něčeho

užitečného se navíc stal odznak sta16

tusu. Lidi si nekupují technologické

hračičky kvůli tomu, že je potřebují,

ale protože je to v módě.

k psychologovi a několik měsíců

jsem nespal. Naštěstí jsme se z toho

průšvihu vyhrabali.

Jak vzpomínáte na úplné začátky

svého podnikání?

Kdy jste se začali věnovat alarmům

a zabezpečovací technice?

Začínali jsme dělat průmyslovou

automatizaci, protože to byla věc,

kterou jsme uměli z předchozího

zaměstnání. Brzy jsme od Československé automobilové opravny

dostali velkou zakázku na výrobu

řídicího systému pro testování

spalovacích motorů v hodnotě přes

milion korun. Neměli jsme kapitál,

tak jsme obešli všechny kamarády a příbuzné a půjčili si od nich

peníze, moji rodiče i tchyně zastavili

barák. Po třech měsících skončily ČSAO v platební neschopnosti

a nám zbyla spousta krámů, které

se nedaly prodat. To byl tvrdý pád

na ústa. Tehdy jsem musel chodit

Tenhle trh u nás v podstatě neexistoval. Byla to přitom doba, kdy si

lidé pořizovali obchody, hospody

a sklady, které chtěli zabezpečit. Měli jsme obrovské štěstí, že

proběhla malá privatizace a velká

amnestie. Jenom hlupák by nepochopil, že prodej zabezpečovací

techniky má neuvěřitelnou budoucnost. Dali jsme dohromady primitivní zabezpečovací systém a šli

jsme na trh. Z dnešního pohledu

to byla docela drzost. Poptávka ale

byla obrovská, takže jsme si v České

pojišťovně půjčili první milion, aby

se firma mohla pořádně rozjet. Start

v Česku byl tedy poměrně jednodu-