Každá sklenička Hance projde rukama.

Tradici vlastnoručních popisků neopustila dodnes.

Hlavním prodejním místem zůstávají farmářské trhy. Dalším jsou obchůdky s delikatesami a kvalitními

potravinami, rozeseté po republice.

Třešničkou na dortu jsou hotely,

restaurace a kavárny, které Hančiny

džemy servírují hostům.

tolika jinými věcmi, si udělá čas,

sedí se mnou v marmeládovně,

ochutnává, radí, a navíc chválí. To

je pohlazení.“

Jednoho dne v marmeládovně zadrnčí telefon. „Představte si, vařím –

a volá mi manažer hotelu Four Seasons! S grácií se mě ptá, jestli bych

byla ochotná přijít prezentovat své

marmelády. Rozbušilo se mi srdce.

A pak, když jsem tam stála a přede

mnou řada šéfcukrářů, šéfkuchařů

a michelinský Luca de Astis, skoro

jsem nedýchala. Začali ochutnávat.

Nejdřív přivoní, pomalu vychutnávají… A pak přišlo: Vau. Krásný

pocit.“ Od té doby do hotelu Four

Seasons dodává džemy pravidelně.

VĚTRNÉ MLÝNY MELOU

Spolupracuje také s hotelem

InterContinental. „Pan Miroslav

Kubec, šéfkuchař, je skvělý člověk,

s ohromným lidským přístupem.

Jednou jsem si nebyla jistá kombinací sýru a marmelády, zvedla

telefon a on říká – samozřejmě, paní

Šindlerová, uděláme degustaci, přijedu.

Takový profesionál, zaměstnaný

Posnídat můžete Hančinu marmeládu také v pražské kavárně Café-Café.

Podniku se daří. Za prvních devět

měsíců letošního roku obrat vyskočil

na tři miliony korun. Prodej stoupl

oproti loňsku o třetinu a roste dál.

Hančiny džemy už pronikly i na slovenské a německé pulty, první

vzorky právě připluly do New Yorku.

„Ale zbohatnout na marmeládách?

Těžko říct. Když porovnáte, co

tomu dáte a co ekonomicky získáte,

nevím, jestli je to vyrovnané. Ale

mě má práce baví, dělám ji s láskou

a workoholismus mi nevadí,“ uvažuje Hanka.

S obchodníky je to věčný zápas.

„Prodávám s nízkou marží. Ale

obchodníci, kterým dodáváme, mají

tabulkovou marži 49 až 51 procent,

níž nepůjdou.“ Tlačí na Hanku, aby

cenu srazila. „Když výrobce tvrdí, že

má džem s 80 procenty ovoce bez

konzervantů za třicet korun, nevěřím. To já nedokážu, vařila bych se

ztrátou. Je to boj s větrnými mlýny,

často narážím. Proto si myslím, že

asi nikdy nezbohatnu, že zůstanu

u malovýroby, u farmářských trhů

a malých obchůdků. Když chcete

dál, převálcuje vás někdo, kdo sice

prezentuje kvalitní výrobek, ale já

mu tu kvalitu nevěřím. Vždyť ve výrobě pracuju, vidím to denně.“

Sklenici džemu v její marmeládovně

koupíte za sto až sto třicet korun.

„Vím, že si to každý nemůže dovolit.

Sama jsem s dětmi zažila finanční

tíseň. Chci ale nabízet kvalitu, kterou si člověk dopřeje aspoň jednou

za čas. Z kvality neslevím. K tomu

mě prodejci nedonutí.“

Sny o budoucnosti? Hanka jich má

spoustu. Druhou provozovnu marmeládovny otevře v příštích měsících. V hlavě se nezdolné ženě, která

dokázala za dlouhých marmeládových nocí vstát jako fénix z popela,

rodí ještě jeden tajný gastronomický plán. Prozradí mi ho, jen když

slíbím, že si ho nechám pro sebe.

Aspoň do doby, než na něj Hanka

sežene kapitál.

23