KALEIDOSKOP

díl pracovního příjmu klesá proto,

že narůstá podíl příjmu z kapitálu

ve formě nemovitostí. Příjmové

nůžky se rozevírají z podstatné části

proto, že narůstají příjmy majitelů

nemovitostí. A to jim umožňuje

stále striktnější regulace.

PLOT PROTI CHUDÝM

Vyslyšet Pikettyho a spol. a zdanit

mohutně bohaté by bylo vytloukání

klínu klínem. Stát by jednou regulací napravoval, co spáchal jiným

svým zásahem do trhu.

Striktní regulace v oblasti nemovitostí ale podněcují rozevírání

příjmových nůžek ještě z jiného

důvodu. Vysoká cena nemovitostí

(a tedy také nájmů) v regulovaných

městech pochopitelně odrazuje

lidi s nízkými příjmy. Přitom právě

velká města poskytují chudým

nejvíc příležitostí vyšplhat na společenském žebříku o kus výš. Vysoké ceny nemovitostí představují

neviditelný plot. Plot, který chrání

„území bohatých“.

Na možnost stěhovat se za prací

mají ale negativní vliv i další regulace, nejen ty, kvůli kterým rostou

ceny bydlení. Mám na mysli nejrůznější pracovní povolení a licence.

Celá desetiletí narůstá v USA počet

pracovníků, kteří pro své povolání

potřebují licenci nebo nějakou formu certifikace. Podíl povolání, která

vyžadují některou z licencí nebo

certifikací udělovaných jednotlivými státy USA, narostl z pěti procent

počátkem padesátých let dvacátého

století na 25 procent v roce 2008.

Pokud započteme i licence udělované na obecní nebo federální úrovni,

bylo v roce 2008 takových profesí

dokonce 29 procent.

28

Licence nebo certifikace se v rámci

USA nezřídka liší stát od státu. To

pochopitelně ztěžuje geografickou

mobilitu pracovníků. Částečně

nárůst zmíněného podílu plyne

z toho, že s rozvojem ekonomiky

stoupá počet pracovníků v oborech,

které povolení vyžadují. To se týká

například zdravotnictví. Na druhou

stranu, zdaleka ne všechny licence

a certifikáty sledují bohulibý účel

typu vyšších hygienických nároků

v oblasti zdravotnictví. Řada z nich

je prolobbována stávajícími aktéry

v tom či onom byznysu převážně

jen proto, aby zvýšila bariéry vstupu

do odvětví potenciální konkurenci.

méně regulací a víc opravdového

trhu. Jedině na opravdovém trhu

– tak jako třeba při maratonu, kdy

všichni vybíhají ze stejné startovní

čáry – nedochází k nemístnému,

zlobbovanému zvýhodnění určitých

skupin či jednotlivců.

CHCE TO VÍC TRHU

Opatření omezující geografickou

mobilitu limitují mobilitu sociální. Lidé mají ztížené podmínky

stěhování do „nervových center“

ekonomiky. Právě v nich by našli

nejslibnější příležitosti, jak šplhat

po společenském i příjmovém žebříku výš. Kromě limitované geografické mobility, která v USA klesá už

dlouhá desetiletí, omezují sociální

mobilitu i regulace nemovitostního

trhu. Ty mají zejména v některých

oblastech, jako jsou New York, San

Francisco a okolí, stále tíživější dopad na celou ekonomiku. Výsledkem je růst příjmové nerovnosti.

Bohatí si lobbingem u vlády – ať už

na komunální, státní, nebo dokonce federální úrovni – prosazují

opatření, která je chrání a vytvářejí

jakási ghetta obehnaná neviditelným plotem. Plotem vysokých cen

nemovitostí, na které chudší vrstvy

prostě nemají. Bohatí bohatnou

a chudí jsou vládními regulacemi

připravováni o příležitost zbohatnout. Příjmové nůžky se rozevírají.

Přitom řešení se zdá být nasnadě:

LUKÁŠ KOVANDA

Ekonomický konzultant a autor

populární i odborné ekonomické

literatury. Věnuje se filozofii

a metodologii ekonomické vědy,

publikuje například v žurnálu

Politická ekonomie. Spolupracoval

s časopisem Týden a řídil redakci

časopisu Profit.

Přednáší na Národohospodářské

fakultě Vysoké školy ekonomické.

Je členem správní rady think-tanku

Prague Twenty a působí jako hlavní

ekonom finanční skupiny Roklen.