KALEIDOSKOP
díl pracovního příjmu klesá proto,
že narůstá podíl příjmu z kapitálu
ve formě nemovitostí. Příjmové
nůžky se rozevírají z podstatné části
proto, že narůstají příjmy majitelů
nemovitostí. A to jim umožňuje
stále striktnější regulace.
PLOT PROTI CHUDÝM
Vyslyšet Pikettyho a spol. a zdanit
mohutně bohaté by bylo vytloukání
klínu klínem. Stát by jednou regulací napravoval, co spáchal jiným
svým zásahem do trhu.
Striktní regulace v oblasti nemovitostí ale podněcují rozevírání
příjmových nůžek ještě z jiného
důvodu. Vysoká cena nemovitostí
(a tedy také nájmů) v regulovaných
městech pochopitelně odrazuje
lidi s nízkými příjmy. Přitom právě
velká města poskytují chudým
nejvíc příležitostí vyšplhat na společenském žebříku o kus výš. Vysoké ceny nemovitostí představují
neviditelný plot. Plot, který chrání
„území bohatých“.
Na možnost stěhovat se za prací
mají ale negativní vliv i další regulace, nejen ty, kvůli kterým rostou
ceny bydlení. Mám na mysli nejrůznější pracovní povolení a licence.
Celá desetiletí narůstá v USA počet
pracovníků, kteří pro své povolání
potřebují licenci nebo nějakou formu certifikace. Podíl povolání, která
vyžadují některou z licencí nebo
certifikací udělovaných jednotlivými státy USA, narostl z pěti procent
počátkem padesátých let dvacátého
století na 25 procent v roce 2008.
Pokud započteme i licence udělované na obecní nebo federální úrovni,
bylo v roce 2008 takových profesí
dokonce 29 procent.
28
Licence nebo certifikace se v rámci
USA nezřídka liší stát od státu. To
pochopitelně ztěžuje geografickou
mobilitu pracovníků. Částečně
nárůst zmíněného podílu plyne
z toho, že s rozvojem ekonomiky
stoupá počet pracovníků v oborech,
které povolení vyžadují. To se týká
například zdravotnictví. Na druhou
stranu, zdaleka ne všechny licence
a certifikáty sledují bohulibý účel
typu vyšších hygienických nároků
v oblasti zdravotnictví. Řada z nich
je prolobbována stávajícími aktéry
v tom či onom byznysu převážně
jen proto, aby zvýšila bariéry vstupu
do odvětví potenciální konkurenci.
méně regulací a víc opravdového
trhu. Jedině na opravdovém trhu
– tak jako třeba při maratonu, kdy
všichni vybíhají ze stejné startovní
čáry – nedochází k nemístnému,
zlobbovanému zvýhodnění určitých
skupin či jednotlivců.
CHCE TO VÍC TRHU
Opatření omezující geografickou
mobilitu limitují mobilitu sociální. Lidé mají ztížené podmínky
stěhování do „nervových center“
ekonomiky. Právě v nich by našli
nejslibnější příležitosti, jak šplhat
po společenském i příjmovém žebříku výš. Kromě limitované geografické mobility, která v USA klesá už
dlouhá desetiletí, omezují sociální
mobilitu i regulace nemovitostního
trhu. Ty mají zejména v některých
oblastech, jako jsou New York, San
Francisco a okolí, stále tíživější dopad na celou ekonomiku. Výsledkem je růst příjmové nerovnosti.
Bohatí si lobbingem u vlády – ať už
na komunální, státní, nebo dokonce federální úrovni – prosazují
opatření, která je chrání a vytvářejí
jakási ghetta obehnaná neviditelným plotem. Plotem vysokých cen
nemovitostí, na které chudší vrstvy
prostě nemají. Bohatí bohatnou
a chudí jsou vládními regulacemi
připravováni o příležitost zbohatnout. Příjmové nůžky se rozevírají.
Přitom řešení se zdá být nasnadě:
LUKÁŠ KOVANDA
Ekonomický konzultant a autor
populární i odborné ekonomické
literatury. Věnuje se filozofii
a metodologii ekonomické vědy,
publikuje například v žurnálu
Politická ekonomie. Spolupracoval
s časopisem Týden a řídil redakci
časopisu Profit.
Přednáší na Národohospodářské
fakultě Vysoké školy ekonomické.
Je členem správní rady think-tanku
Prague Twenty a působí jako hlavní
ekonom finanční skupiny Roklen.