Minulost. Hotel Fire Season už šel k zemi.

snad půl hodiny, než sejdou k nám.

Se stativy v rukách opatrně přicházejí za námi. Nejspíš do poslední

chvíle uvažují, co jsme zač. Když

uvidí naše fotoaparáty a stativy,

strach ustupuje, pozdravíme se.

Máme tu čest s německými urbexery. Dáváme se do řeči. Vyprávějí,

kam cestují, a my zase vykládáme

jim. „V Hitlerově nemocnici už jste

byli?“ ptáme se. „Už dávno,“ odpovídá jeden z Němců, „ale teď tam

jezdí policie a chytá. Kamarád tam

dostal pokutu tisíc eur,“ vypráví.

Suma nám vyráží dech. Když část

z nás chytili v prosinci v opuštěné

nemocnici u hranic, hrozila nám

každému pokuta pět set eur – přes

třináct tisíc korun. Všechno dobře

dopadlo; soud shledal, že jsme se

ničeho než vstupu na soukromý

pozemek nedopustili.

Měli jsme tehdy smůlu. V areálu

nemocnice právě pátrali po zlodějích kovů. Nestihli jsme ani začít

fotit, a už nám zabavili občanky

a prohledávali batohy. Než jsme

dokázali vysvětlit, co tam děláme, byli jsme nahlášení. Byli jsme

Bývalá secesní továrna na lustry známá jako Eliáška.

zkrátka na správném místě, ale

ve špatný čas.

POD FALEŠNOU IDENTITOU

Není se čemu divit, že onen nádherný nemocniční komplex s temnou

pitevnou a chirurgií, kde dodnes

páchne dezinfekce, začala policie

hlídat. Po zveřejnění několika článků, které prozradily jeho souřadnice, se stal terčem nájezdů zvědavců

i vandalů. Někdo vylámal dveře,

vytloukl okna, spálil operační lůžko

a odnesl operační světlo, které

bývalo společně s kovovým lůžkem

pod okny nejslavnější tamní atrakcí.

Ke komunitě urbexerů se hlásí často

i lidé, kteří neuznávají její pravidla. „Zanech pouze stopy, odnes

jen fotky,“ je motto, kterým se řídí

většina vyznavačů této netradiční

záliby. Nevytvářet vstupy, které

na místě nejsou, neodnášet vybavení, nezveřejňovat lokace. To jsou

hlavní pravidla urbexerů, kterými se

snaží zabránit ničení. Stavbám dávají

náhradní jména. Schloss Rapunzel,

hotel Woody, chateau Noisy, hotel

Overlook. To všechno jsou jen přezdívky, falešné identity ohrožených

míst jako ochrana proti vandalům.

Kdysi nikdo přezdívkou nechránil

plicní sanatorium dr. Hermanna

na polské straně hranic. Nádherný

komplex z červených cihliček jsme

prozkoumali osm let poté, co ho

neznámý žhář, už jako opuštěný,

zapálil. Po požáru zbyly z většiny

budovy jen obvodové zdi. Naštěstí se

ale opravuje z peněz vybraných nadací Sokolowsko.org. Dělají se nové

stropy i střechy, základy se vysoušejí.

Areál se má znovu využívat.

Ne všechny krásné opuštěné stavby

mají takové štěstí. A ne vždy za jejich zkázou stojí vandalové a žháři.

K zemi šly za poslední roky Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem,

pražský Hotel Praha, liberecká

Salomonova vila, hotel Fire Season

v Německu, vila Branca ve Švýcarsku a další.

ZŮSTANE JEN FOTKA

Za opuštěnými stavbami není třeba

jezdit za hranice. I v Česku je mno43