Minulost. Hotel Fire Season už šel k zemi.
snad půl hodiny, než sejdou k nám.
Se stativy v rukách opatrně přicházejí za námi. Nejspíš do poslední
chvíle uvažují, co jsme zač. Když
uvidí naše fotoaparáty a stativy,
strach ustupuje, pozdravíme se.
Máme tu čest s německými urbexery. Dáváme se do řeči. Vyprávějí,
kam cestují, a my zase vykládáme
jim. „V Hitlerově nemocnici už jste
byli?“ ptáme se. „Už dávno,“ odpovídá jeden z Němců, „ale teď tam
jezdí policie a chytá. Kamarád tam
dostal pokutu tisíc eur,“ vypráví.
Suma nám vyráží dech. Když část
z nás chytili v prosinci v opuštěné
nemocnici u hranic, hrozila nám
každému pokuta pět set eur – přes
třináct tisíc korun. Všechno dobře
dopadlo; soud shledal, že jsme se
ničeho než vstupu na soukromý
pozemek nedopustili.
Měli jsme tehdy smůlu. V areálu
nemocnice právě pátrali po zlodějích kovů. Nestihli jsme ani začít
fotit, a už nám zabavili občanky
a prohledávali batohy. Než jsme
dokázali vysvětlit, co tam děláme, byli jsme nahlášení. Byli jsme
Bývalá secesní továrna na lustry známá jako Eliáška.
zkrátka na správném místě, ale
ve špatný čas.
POD FALEŠNOU IDENTITOU
Není se čemu divit, že onen nádherný nemocniční komplex s temnou
pitevnou a chirurgií, kde dodnes
páchne dezinfekce, začala policie
hlídat. Po zveřejnění několika článků, které prozradily jeho souřadnice, se stal terčem nájezdů zvědavců
i vandalů. Někdo vylámal dveře,
vytloukl okna, spálil operační lůžko
a odnesl operační světlo, které
bývalo společně s kovovým lůžkem
pod okny nejslavnější tamní atrakcí.
Ke komunitě urbexerů se hlásí často
i lidé, kteří neuznávají její pravidla. „Zanech pouze stopy, odnes
jen fotky,“ je motto, kterým se řídí
většina vyznavačů této netradiční
záliby. Nevytvářet vstupy, které
na místě nejsou, neodnášet vybavení, nezveřejňovat lokace. To jsou
hlavní pravidla urbexerů, kterými se
snaží zabránit ničení. Stavbám dávají
náhradní jména. Schloss Rapunzel,
hotel Woody, chateau Noisy, hotel
Overlook. To všechno jsou jen přezdívky, falešné identity ohrožených
míst jako ochrana proti vandalům.
Kdysi nikdo přezdívkou nechránil
plicní sanatorium dr. Hermanna
na polské straně hranic. Nádherný
komplex z červených cihliček jsme
prozkoumali osm let poté, co ho
neznámý žhář, už jako opuštěný,
zapálil. Po požáru zbyly z většiny
budovy jen obvodové zdi. Naštěstí se
ale opravuje z peněz vybraných nadací Sokolowsko.org. Dělají se nové
stropy i střechy, základy se vysoušejí.
Areál se má znovu využívat.
Ne všechny krásné opuštěné stavby
mají takové štěstí. A ne vždy za jejich zkázou stojí vandalové a žháři.
K zemi šly za poslední roky Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem,
pražský Hotel Praha, liberecká
Salomonova vila, hotel Fire Season
v Německu, vila Branca ve Švýcarsku a další.
ZŮSTANE JEN FOTKA
Za opuštěnými stavbami není třeba
jezdit za hranice. I v Česku je mno43