REPORTÁŽ

Točité schodiště na zámku v Polsku. Urbexerský sen.

Detail je někdy hezčí než celek.

Poslední sklenka vína? Salonek opuštěného hotelu.

Jako by se tu ještě včera žilo. Archivní fotka. Opuštěný hotel

se stal známým. A doplatil na to.

ho krásných chátrajících míst,

kam nevedou turistické značky

a rozumný člověk by tam nevkročil. Například bývalá secesní

továrna na lustry přezdívaná Eliáška. Skrze vytlučená okna

je vidět na sutinami pokryté

podlahy i schodiště. Z původního

vybavení nezbylo nic. Přesto je

na vile tolik krásného. Omítka,

i přes značnou práci, kterou si

s její likvidací dal čas, stále hraje

všemi barvami. Pořád je zřetelné zdobení fasády, v některých

částech místností je dodnes patrná

výzdoba interiérů.

44

Nebo opuštěný lázeňský hotel Edward, který za dob minulého režimu

nešťastně zasáhla částečná moderní

přestavba. Uprostřed krásného secesního schodiště se táhne odporná

výtahová šachta, kolem dokola

ozdobená mozaikou, připomínající

podmořský svět i vesmír. V hotelu se

ale naštěstí začalo pracovat, jednou

se možná dočkáme jeho znovuotevření. Jeho opuštěná chátrající podoba zůstane jen na fotkách…

Fotografie. To jediné zůstává a smí

zůstat za urbexery. Dlouhé hodiny

pátrání na mapách a v různých do-

kumentech, často několikahodinová

cesta na místo a občas i zranění. To

vše předchází a obnáší průzkum

opuštěných staveb. Je to dobrodružství bez jasného výsledku, protože

kolikrát když člověk dorazí na místo, zjistí, že není kudy dovnitř nebo

že už tam třeba není vůbec nic.

S tím vším musí ti, co se urban exploration věnují, počítat. Ale když

se to povede, stojí to za to.

Rozhovor s urbexerkou

Katkou Havlíkovou.