Není to jediný zajímavý objev sborníku Stroj na stravování. Kde a jak se
jedlo v Československu (50.–70. léta), výsledku spolupráce studentů Katedry
teorie a dějin umění a uměleckých
ateliérů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Sedm příspěvků
v něm zachycuje půlstoletou válku
proti domácímu stravování. Válku
zuřivou – a marnou.
DOKONALE PRÁZDNÝ
ŽALUDEK
Modernisté jako Karel Teige ji začali
vést ve jménu osvobození člověka, především ženy, od zbytečné
manuální práce. „Kuchyni měl Teige
za balast, slepé střevo dělnického
bytu. Využít ji mohl leda někdo
z vrstvy kapitalistů, kdo stále vedl
tradiční domácí hospodářství, ale
člověk pracující v továrně by si
během polední pauzy sotva našel čas
na to, přijít se domů naobědvat. Právě v kuchyni však Teige našel vzor
moderní racionalizace hospodářství –
pokud by měla v bytě existovat, pak
by měla být vnitřně organizovaná
a zařízení v ní správně poskládané,
aby se kuchař či kuchařka mohli
pohybovat efektivně v souladu
s postupem vaření,“ píše Kateřina
Hanáčková ve stati Kolektivismus
na talíři.
Hlavní pohnutkou, která vedla k budování závodních jídelen prvorepublikové továrníky a později nacistické
okupanty, bylo zvýšení efektivity
práce. „Kázněme především zažívací a vyměšovací ústrojí. Ráno
naplňme dokonale prázdný žaludek
a vyprázdněme se. Nemusíme tak
mysleti dopoledne ani na restaurace,
ani na toaletu,“ cituje ještě Hanáčková knihu Baťa: Myšlenky, činy, život
a práce z roku 1929.
Na to pak plynule navázal komunistický režim, ve kterém se podle vzoru Sovětského svazu „technologie
přípravy jídel, organizace a plánování společného stravování staly vědními obory. Vědeckými metodami bylo
například dokázáno, že teplá strava
před nárůstem pracovního výkonu
(cca v 5. hodině práce) pozitivně
ovlivňuje produktivitu pracovníka
a zvyšuje ji o 5 až 10 %,“ píše Eva
Slunečková v příspěvku Komunitní
stravování jako nástroj ideologie. Slunečková přímo cituje ideology, kteří
usilovali o „oslabování hospodářské
funkce rodiny“ a maximalizaci podílu veřejného stravování, aby se tak
vyhranili proti (tehdejšímu) kapitalistickému modelu.
Jak následně popisuje Emma Pecháčková v článku Dějiny společného
stravování v Československu, režim
tuhle válku prohrál. V půlce padesátých let se plošně zrušily polední přestávky, lidé si zvykli chodit
na velké jídlo domů po práci, a tak
zatímco se v roce 1956 stravovala
v jídelnách třetina pracujících, v roce
1972 už jen 17,4 %. Komické pak
byly bezmasé dny zavedené kvůli
nedostatku masa – a natruc stanovované na čtvrtky či pondělky, jen aby
nevycházely na páteční katolický
půst.
po dobových publikacích, jako byly
časopis Výživa lidu, vydávaný od roku
1946, nebo Zpravodaj závodního
stravování, který poprvé vyšel v roce
1974.
Nejpádnějším důvodem k pročtení sešitu může být to, že kritický
pohled na minulost vede ke kritickému, nebo aspoň zkoumavému
pohledu na současnost. Ideologie ze
stravování nezmizela. Jak káže kniha
Nikdy nejez sám, i u jídla je vhodné
hledat nové kontakty a příležitosti,
a jak se naopak kriticky posmívá Slavoj Žižek v knize Trouble in Paradise,
„ekologické superego“ nás vyčerpává
třeba hledáním dostatečně lokálních
a udržitelných podniků, takže už pak
nemusí zbýt energie na opravdu vážné pochyby o společenském uspořádání. A jestliže Studijní a typizační
ústav v Praze navrhoval vybavení
jídelen od Aše po Humenné, pak se
dnes o ontologické bezpečí strávníků centrálně stará IKEA – od finské
Haparandy po Melbourne.
ZAKLAPNI A ROZHLÉDNI SE
Stroj na stravování není ani výpravná
populární publikace ve stylu bestselleru Retro ČS, ani ryze akademický
sborník; díky bohatým ilustracím
a (až příliš) rozverné sazbě stojí
někde uprostřed, a tedy pořádně
vlastně nikde. Základní obrázek
o vzestupu a pádu závodního stravování si z něj ale čtenář udělá. Nadto
sborník slouží jako bohatý rozcestník
Johanka Lomová, Kateřina
Hanáčková, Eva Slunečková, Emma
Pecháčková, Jakub Král, Filip Dědic,
Martina Bursíková, Barbora Ševčíková,
Jana Pavlová: Stroj na stravování.
Kde a jak se jedlo v Československu
(50. – 70. léta) – vydala Vysoká škola
uměleckoprůmyslová v Praze
v roce 2015.
59