PSYCHOLOGIE
NA PRAVDU
NEČEKEJTE
Připusťme si, že občas lžeme. A nezlobme
se tolik, že to dělají ostatní. Většinou si to
neuvědomují. Vzpomínky totiž nemají stálou
podobu. Co vnímáte jako zjevnou lež, může
druhý považovat za přesný popis událostí.
JAN MAJER
Psaním se živím pětadvacet let.
Píšu pořád. Když přemýšlím nebo
něco vymýšlím, potřebuju k tomu
tužku a papír. Vznikají tak nápady
na články, nové projekty i přehledy
úkolů na další dny. Párkrát v životě
jsem se pokusil na papíře vyřešit
důležité osobní dilema. Na jeden
takový popsaný list papíru jsem teď
narazil při vyklízení šuplíku. Ten
nález mě polekal.
Pamatuji si, jak jsem se snažil být
objektivní, když jsem to psal. Jenže
z odstupu byly moje poznámky
jednostranné. A tvrdé. Kdybych se
jimi řídil, udělal bych velkou chybu.
A vlastně jsem ji udělal, ale naštěstí šla napravit. Čím to, že jsem to
tehdy neviděl?
Psaní je jistě šikovný nástroj k utřídění myšlenek. Často slyšíme: Hoď
na papír všechno, co tě tíží. Vypiš se
z toho. Sepiš všechno, co s tím můžeš dělat. Napiš do jednoho sloupku
60
všechna pro a do druhého proti.
Všimli jste si ale, že třeba metoda
pro a proti při rozhodování vůbec
nepomáhá? Nejsme kalkulačky.
Máme v sobě zabudované mnohem chytřejší nástroje pro určení
správné volby: pocity, emoce, intuici. Racionální úvaha do procesu
rozhodování patří, sama o sobě je
ale nespolehlivá.
Psaní nebo vyprávění o něčem,
co zrovna bolí, tíží nebo ponižuje,
nás paradoxně může uvrtat ještě
hlouběji do díry, ze které nevidíme ven. Co se tedy děje s našimi
myšlenkami a vzpomínkami, když
je převedeme na papír, na obrazovku, někomu vyprávíme nebo si
je jen „zapisujeme za uši“? Abychom mohli v jakékoli podobě
zaznamenat své vzpomínky, mozek
si vybavuje jejich obrazy. I když
popisujeme skutečné události,
jejich vizualizace je jako malování
reprodukce obrazu, který malíř jed-
JAN MAJER
Poradce v oblasti komunikace.
Spolumajitel firmy Mindlab
a šéfredaktor portálu psychologie.cz.
nou zahlédl. Teď už ho před sebou
nemá. Vybavuje si barvy, tvary, ale
hlavně pocity, jaké v něm obraz
vyvolal. Až reprodukci dokončí,
vzpomínky na původní obraz budou
trochu jiné.
Hodně pokažených vztahů, partnerských i profesních, dojede právě
na tohle. Říkáme, že si s lidmi
přestáváme rozumět, že už se jim
nedá věřit. Až vás to příště napadne, zkuste druhému přiznat právo
na jeho vlastní příběh. Ten váš to
může jen obohatit.