ZACHRÁNÍM

VÁM ZÁMKY

Natallii je dvacet jedna. Noc je nekonečná. Bití střídají dokola opakované otázky:

Proč vzdoruješ? Proti čemu protestuješ? Zapochybuje: má riskovat život kvůli

hodnotám demokracie, kterou nikdy nepoznala? Když ji z vězení propustí, svou

zemi – Lukašenkovo Bělorusko – opouští. Dnes je z dívky žena. Svádí nový zápas:

zachraňuje české zámky. Láká do Česka investory z celého světa.

PETRA DLOUHÁ

Podzim 1999. Alexandr Lukašenko,

jediný diktátor v soudobé Evropě,

vládne Bělorusku pevnou rukou už

pět let. Natallia Makovik studuje

čtvrtý ročník univerzity, obor mezinárodní obchod. Aktivně se účastní

opozičního hnutí. Běloruská KGB

ji pronásleduje denně. Odposlouchávají. Zastrašují. Občas ji napadnou na ulici. Večer co večer buší

na dveře. Jdou zkontrolovat, jestli

se rozvracečka pořádků nechystá ven.

Té noci se v Natallii cosi láme. „Proč

obětovat život za snahu o změny,

které Bělorusové nechtějí? Nenávidí mě tolik, že mě mlátí…“ Po propuštění přichází vyhazov ze školy.

A nabídka z Česka. Na popud Člověka v tísni česká vláda poskytuje

stipendia „politickým“ studentům

z Běloruska. „Vzdala jsem se svých

principů – a odjela.“

Blíží se osudná demonstrace. „Nechtěli jsme, aby se Bělorusko přiklánělo k Rusku a bojovalo v Čečně

[právě vypukla druhá čečenská válka

– pozn. red.]. Demonstrovali jsme

za vstup do Evropské unie, za demokracii, tržní hospodářství, svobodu.“ Ve velkém se zatýká. Natallii

dovlečou do autobusu. Místo sedadel stísněné kovové cely. Brutální

výslech trvá do svítání. V mlácení

se vystřídá na dvacet mužů. Dívka

omdlí vyčerpáním. Máma čeká

venku s vodou, chlebem a banány –

bez ustání pláče, polomrtvá strachy.

Přijíždí do Poděbrad, na zámek, kde

sídlí Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Poprvé

v životě se může svobodně nadechnout. Útlak je pryč. Nikdo ji nepronásleduje, nic nehrozí. „Najednou

záleželo jen na mně, jestli dosáhnu

svých cílů. To byl nádherný pocit.

Sluníčko svítilo a jediné, co jsem

musela, bylo studovat na zámku.“

KDYŽ VYJDE SLUNCE

Do Běloruska se vrací oslavit narozeniny. Hned první večer ji navštíví

KGB. Prý je podezřelá z organizování mezinárodního terorismu – jestli

nechceš dostat aspoň sedm let kriminálu, sbal si kufry a zmiz. „Do České

republiky jsem se hned zamilovala.

To mi pomohlo. A slíbila jsem si,

že jakmile to půjde, vezmu sem

rodiče.“

Vystudovala češtinu a začala pracovat jako novinářka v tisku pro Rusy

žijící v Česku. Později nastupuje

do agentury CzechTourism, propaguje zemi v cizině. „Přivezla jsem

spoustu zahraničních televizních

štábů. Všechny zajímaly zámky,

zámky, zámky.“

České zámky fascinovaly i Natallii.

V Rusku, odkud její rodina pochází –

Natallia se narodila v severském

Archangelsku – nejsou. Tamní aristokracie místo nich od 18. století

stavěla paláce. V Bělorusku zámky

zlikvidovali bolševici, aby zahladili

vzpomínky na cara.

„Překvapilo mě, že se tu zámky

prodávají. Hned mě napadlo –

když se prodávají a kupují, může

25