Podlehnout krásné věci, která je značně nepraktická, není nic těžkého. „Sama mám doma na umyvadle baterie, vypadají nádherně, jenže když máte mokré nebo namydlené ruce, nejste schopní pustit vodu,“ říká nám s úsměvem ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží jedna z nejuznávanějších českých módních návrhářek. Design se podle ní dnes zbytečně glorifikuje a zapomíná se přitom na jeho podstatu – spojení funkčnosti a estetiky. Spousta lidí má za to, že móda a design jsou něco drahého a extravagantního. Proč? Máte pravdu, lidé to tak převážně vnímají. Může se zdát, že design je jen pro vyvolené, ale je to nesmysl. Záleží na tom, jak s pojmem design zacházíme. Design je samozřejmě důležitý, patří k životu, ale neměli bychom ho glorifikovat. Spousta lidí nechápe, že jde vlastně o užitkovou záležitost. Pravá podstata designu je funkčnost při estetickém pojetí předmětu. Vždyť design má všechno, i klika od dveří, lavička nebo šroubovák. Mám ráda design, který je pokorný, má sílu a zároveň je funkční. Doufám, že bude pořád dostatek lidí, kteří nepodlehnou konzumu, půjdou alternativní cestou a budou upřednostňovat jedinečné a udržitelné věci. Udržitelné věci? Když si dneska půjdu koupit nádherný svetr, tak i když se mi bude líbit sebevíc, za rok ho budu muset pravděpodobně vyřadit ze šatníku. Nebude v módě. To mi přijde absurdní. Proč by nám všechny věci,

nejen oblečení, nemohly vydržet, a tím pádem i dobře sloužit, řadu let? Dnes je životnost výrobků neskutečně krátká, všechno má být jenom na chvíli, abychom museli pořád kupovat nové věci. Je to vymývání mozků. Čím víc lidí si tohle uvědomí, tím víc se budou přiklánět k alternativě. Jsem ráda, když mám nějaký kus oblečení dlouho. Má pak příběh, a když si ho vezmu na sebe, vracejí se mi vzpomínky. Samozřejmě vím, že velké řetězce a rychlá móda nikdy nezmizí, ale opravdu doufám, že to prokoukne víc lidí a přikloní se ke kvalitním lokálním designérům. Nepřispívají ke konzumu určitým dílem i módní návrháři? Ta úvaha se samozřejmě nabízí, vždyť taky dělám oblečení pro ženy. Jenže já se zaměřuji na zakázkovou tvorbu pro solitéry. Z módního průmyslu jsem odešla už v roce 1998. Nebavilo mě to a nenaplňovalo – dvakrát do roka dodávat nové kolekce a zahlcovat trh dalším a dalším oblečením. Jak dlouho jste se vlastně věnovala konfekční módě? Počátkem devadesátých let jsem čtyři roky v kuse dvakrát ročně prezentovala své kolekce na světovém veletrhu módy v Düsseldorfu. Tehdy ještě neexistovaly fashion weeky. Měla jsem úspěch, každá moje kolekce se vždycky prodala. Jenže to nebyl svět pro mě. Jsem tvůrce, ne obchodník s oblečením. Dodnes si pamatuji, jak jsem se procházela veletrhem, což bylo šestnáct hal narvaných oblečením, a v duchu si říkala, co tam vlastně dělám. Navíc takové veletrhy jsou obrovsky

finančně náročné. Jen účast na stánku přijde na milion korun a ušít kolekci je další milion. A na takový veletrh jedete i několikrát do roka. Nechtěla jsem být součástí takového byznysu. Nikdy jste odchodu od klasické konfekce nelitovala? Na začátku jsem se samozřejmě bála, co budu dělat a jak se uživím. Ale musela jsem se prostě najít. Věděla jsem, že nechci být poplatná trendům. Věřím, že dobrý designér nebo návrhář musí mít palec na pulzu doby, ale nesmí podléhat trendům. A k tomu vedu i svoje studenty – aby byli osobití a neztratili se v mašinerii. Myslíte si, že si v budoucnu začne víc lidí nechávat šít oblečení na míru? Dnešní doba je na to příliš uspěchaná. Hodně lidí dá radši přednost hotové věci, protože jednoduše nemá čas chodit pravidelně na zkoušky. Ten, kdo si šití na míru může dovolit finančně, má většinou dost náročné povolání, které se s tím těžko skloubí. Rozhodně bych v tomhle směru nečekala nějaký boom. Uspěchanému životnímu stylu jdou naproti právě řetězce. Koupit, vyhodit, koupit, vyhodit a takhle pořád dokola. Když jdete po ulici, sledujete, co na sobě lidé nosí? Samozřejmě. Mám ráda zajímavé a osobité oblečení. Často ale vidím spíš lidi, kteří na sebe evidentně nedbají, jsou neupravení, neřeší čistotu, a bohužel mnohdy ani hygienu. Cítím větší buranství, povrchnost 39