Podlehnout krásné věci, která je

značně nepraktická, není nic těžkého. „Sama mám doma na umyvadle

baterie, vypadají nádherně, jenže

když máte mokré nebo namydlené

ruce, nejste schopní pustit vodu,“

říká nám s úsměvem ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží jedna

z nejuznávanějších českých módních

návrhářek. Design se podle ní dnes

zbytečně glorifikuje a zapomíná se

přitom na jeho podstatu – spojení

funkčnosti a estetiky.

Spousta lidí má za to, že móda

a design jsou něco drahého a extravagantního. Proč?

Máte pravdu, lidé to tak převážně

vnímají. Může se zdát, že design je

jen pro vyvolené, ale je to nesmysl.

Záleží na tom, jak s pojmem design

zacházíme. Design je samozřejmě

důležitý, patří k životu, ale neměli

bychom ho glorifikovat. Spousta lidí

nechápe, že jde vlastně o užitkovou

záležitost. Pravá podstata designu

je funkčnost při estetickém pojetí

předmětu. Vždyť design má všechno, i klika od dveří, lavička nebo

šroubovák.

Mám ráda design, který je pokorný, má sílu a zároveň je funkční.

Doufám, že bude pořád dostatek

lidí, kteří nepodlehnou konzumu,

půjdou alternativní cestou a budou

upřednostňovat jedinečné a udržitelné věci.

Udržitelné věci?

Když si dneska půjdu koupit nádherný svetr, tak i když se mi bude

líbit sebevíc, za rok ho budu muset

pravděpodobně vyřadit ze šatníku.

Nebude v módě. To mi přijde absurdní. Proč by nám všechny věci,

nejen oblečení, nemohly vydržet,

a tím pádem i dobře sloužit, řadu

let? Dnes je životnost výrobků

neskutečně krátká, všechno má být

jenom na chvíli, abychom museli

pořád kupovat nové věci. Je to vymývání mozků. Čím víc lidí si tohle

uvědomí, tím víc se budou přiklánět

k alternativě. Jsem ráda, když mám

nějaký kus oblečení dlouho. Má pak

příběh, a když si ho vezmu na sebe,

vracejí se mi vzpomínky. Samozřejmě vím, že velké řetězce a rychlá

móda nikdy nezmizí, ale opravdu

doufám, že to prokoukne víc lidí

a přikloní se ke kvalitním lokálním

designérům.

Nepřispívají ke konzumu určitým

dílem i módní návrháři?

Ta úvaha se samozřejmě nabízí,

vždyť taky dělám oblečení pro ženy.

Jenže já se zaměřuji na zakázkovou tvorbu pro solitéry. Z módního

průmyslu jsem odešla už v roce

1998. Nebavilo mě to a nenaplňovalo – dvakrát do roka dodávat

nové kolekce a zahlcovat trh dalším

a dalším oblečením.

Jak dlouho jste se vlastně věnovala

konfekční módě?

Počátkem devadesátých let jsem

čtyři roky v kuse dvakrát ročně prezentovala své kolekce na světovém

veletrhu módy v Düsseldorfu. Tehdy

ještě neexistovaly fashion weeky.

Měla jsem úspěch, každá moje

kolekce se vždycky prodala. Jenže

to nebyl svět pro mě. Jsem tvůrce,

ne obchodník s oblečením. Dodnes

si pamatuji, jak jsem se procházela

veletrhem, což bylo šestnáct hal

narvaných oblečením, a v duchu si

říkala, co tam vlastně dělám. Navíc

takové veletrhy jsou obrovsky

finančně náročné. Jen účast

na stánku přijde na milion korun a ušít kolekci je další milion.

A na takový veletrh jedete i několikrát do roka. Nechtěla jsem být

součástí takového byznysu.

Nikdy jste odchodu od klasické

konfekce nelitovala?

Na začátku jsem se samozřejmě

bála, co budu dělat a jak se uživím.

Ale musela jsem se prostě najít.

Věděla jsem, že nechci být poplatná

trendům. Věřím, že dobrý designér nebo návrhář musí mít palec

na pulzu doby, ale nesmí podléhat

trendům. A k tomu vedu i svoje

studenty – aby byli osobití a neztratili se v mašinerii.

Myslíte si, že si v budoucnu začne

víc lidí nechávat šít oblečení

na míru?

Dnešní doba je na to příliš uspěchaná. Hodně lidí dá radši přednost hotové věci, protože jednoduše nemá

čas chodit pravidelně na zkoušky.

Ten, kdo si šití na míru může dovolit finančně, má většinou dost náročné povolání, které se s tím těžko

skloubí. Rozhodně bych v tomhle směru nečekala nějaký boom.

Uspěchanému životnímu stylu jdou

naproti právě řetězce. Koupit, vyhodit, koupit, vyhodit a takhle pořád

dokola.

Když jdete po ulici, sledujete, co

na sobě lidé nosí?

Samozřejmě. Mám ráda zajímavé

a osobité oblečení. Často ale vidím

spíš lidi, kteří na sebe evidentně nedbají, jsou neupravení, neřeší čistotu,

a bohužel mnohdy ani hygienu.

Cítím větší buranství, povrchnost

39