Podlehnout krásné věci, která je
značně nepraktická, není nic těžkého. „Sama mám doma na umyvadle
baterie, vypadají nádherně, jenže
když máte mokré nebo namydlené
ruce, nejste schopní pustit vodu,“
říká nám s úsměvem ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží jedna
z nejuznávanějších českých módních
návrhářek. Design se podle ní dnes
zbytečně glorifikuje a zapomíná se
přitom na jeho podstatu – spojení
funkčnosti a estetiky.
Spousta lidí má za to, že móda
a design jsou něco drahého a extravagantního. Proč?
Máte pravdu, lidé to tak převážně
vnímají. Může se zdát, že design je
jen pro vyvolené, ale je to nesmysl.
Záleží na tom, jak s pojmem design
zacházíme. Design je samozřejmě
důležitý, patří k životu, ale neměli
bychom ho glorifikovat. Spousta lidí
nechápe, že jde vlastně o užitkovou
záležitost. Pravá podstata designu
je funkčnost při estetickém pojetí
předmětu. Vždyť design má všechno, i klika od dveří, lavička nebo
šroubovák.
Mám ráda design, který je pokorný, má sílu a zároveň je funkční.
Doufám, že bude pořád dostatek
lidí, kteří nepodlehnou konzumu,
půjdou alternativní cestou a budou
upřednostňovat jedinečné a udržitelné věci.
Udržitelné věci?
Když si dneska půjdu koupit nádherný svetr, tak i když se mi bude
líbit sebevíc, za rok ho budu muset
pravděpodobně vyřadit ze šatníku.
Nebude v módě. To mi přijde absurdní. Proč by nám všechny věci,
nejen oblečení, nemohly vydržet,
a tím pádem i dobře sloužit, řadu
let? Dnes je životnost výrobků
neskutečně krátká, všechno má být
jenom na chvíli, abychom museli
pořád kupovat nové věci. Je to vymývání mozků. Čím víc lidí si tohle
uvědomí, tím víc se budou přiklánět
k alternativě. Jsem ráda, když mám
nějaký kus oblečení dlouho. Má pak
příběh, a když si ho vezmu na sebe,
vracejí se mi vzpomínky. Samozřejmě vím, že velké řetězce a rychlá
móda nikdy nezmizí, ale opravdu
doufám, že to prokoukne víc lidí
a přikloní se ke kvalitním lokálním
designérům.
Nepřispívají ke konzumu určitým
dílem i módní návrháři?
Ta úvaha se samozřejmě nabízí,
vždyť taky dělám oblečení pro ženy.
Jenže já se zaměřuji na zakázkovou tvorbu pro solitéry. Z módního
průmyslu jsem odešla už v roce
1998. Nebavilo mě to a nenaplňovalo – dvakrát do roka dodávat
nové kolekce a zahlcovat trh dalším
a dalším oblečením.
Jak dlouho jste se vlastně věnovala
konfekční módě?
Počátkem devadesátých let jsem
čtyři roky v kuse dvakrát ročně prezentovala své kolekce na světovém
veletrhu módy v Düsseldorfu. Tehdy
ještě neexistovaly fashion weeky.
Měla jsem úspěch, každá moje
kolekce se vždycky prodala. Jenže
to nebyl svět pro mě. Jsem tvůrce,
ne obchodník s oblečením. Dodnes
si pamatuji, jak jsem se procházela
veletrhem, což bylo šestnáct hal
narvaných oblečením, a v duchu si
říkala, co tam vlastně dělám. Navíc
takové veletrhy jsou obrovsky
finančně náročné. Jen účast
na stánku přijde na milion korun a ušít kolekci je další milion.
A na takový veletrh jedete i několikrát do roka. Nechtěla jsem být
součástí takového byznysu.
Nikdy jste odchodu od klasické
konfekce nelitovala?
Na začátku jsem se samozřejmě
bála, co budu dělat a jak se uživím.
Ale musela jsem se prostě najít.
Věděla jsem, že nechci být poplatná
trendům. Věřím, že dobrý designér nebo návrhář musí mít palec
na pulzu doby, ale nesmí podléhat
trendům. A k tomu vedu i svoje
studenty – aby byli osobití a neztratili se v mašinerii.
Myslíte si, že si v budoucnu začne
víc lidí nechávat šít oblečení
na míru?
Dnešní doba je na to příliš uspěchaná. Hodně lidí dá radši přednost hotové věci, protože jednoduše nemá
čas chodit pravidelně na zkoušky.
Ten, kdo si šití na míru může dovolit finančně, má většinou dost náročné povolání, které se s tím těžko
skloubí. Rozhodně bych v tomhle směru nečekala nějaký boom.
Uspěchanému životnímu stylu jdou
naproti právě řetězce. Koupit, vyhodit, koupit, vyhodit a takhle pořád
dokola.
Když jdete po ulici, sledujete, co
na sobě lidé nosí?
Samozřejmě. Mám ráda zajímavé
a osobité oblečení. Často ale vidím
spíš lidi, kteří na sebe evidentně nedbají, jsou neupravení, neřeší čistotu,
a bohužel mnohdy ani hygienu.
Cítím větší buranství, povrchnost
39