ROZHOVOR

Poslední kolekce Liběny Rochové s názvem Partitury balancuje na hraně mezi uměním

a módou. Návrhářka se inspirovala tvorbou výtvarníka Milana Grygara.

a nevzdělanost. A nejen tady u nás,

ale celosvětově. Všechno to souvisí

s konzumem, o kterém jsem mluvila. Nekomplikovaný život oslovuje

čím dál víc lidí, navíc tomu dost

nahrává neutěšená politická situace.

Lidé mají spoustu problémů a nechce se jim řešit nic dalšího. Volí

pak nejjednodušší cestu – rychle

nakoupit jídlo a něco na sebe a moc

se tím nezabývat.

V jednom rozhovoru jste říkala, že

to, jak se člověk obléká, není otázka

peněz, ale kulturnosti. Jak jsme tedy

v Česku kulturní?

Dost záleží na konkrétním místě.

Jinak se samozřejmě oblékají lidé

v Praze a jinak na vesnici. Obecně

ale v Česku pořád není kultura

odívání na vysoké úrovni. Mnoho

lidí stále chodí do divadla ve svetru a s taškou nebo batohem přes

rameno. Přitom pěkně se obléknout

40

znamená vyjádřit úctu hercům.

Další nešvar je outdoorové oblečení ve městě – každý den potkávám spoustu lidí, kteří vypadají,

jako kdyby měli za chvilku vyrazit

na hory. V Česku zkrátka nejsme

zvyklí zabývat se oblečením. Dřív se

to totiž považovalo za něco zbytečného a povrchního. Přitom oděv je,

alespoň ve většině vyspělých zemí,

odrazem doby, patří k užitému

umění. Nevypovídá jen o člověku,

ale i o čase, ve kterém vznikl.

Hodně se pohybujete mezi studenty

a mladými designéry. Mají vůbec

šanci uspět se svojí vlastní značkou?

Mladí nemají dost peněz, aby mohli

ve velkém zafinancovat vlastní

značku. Těžké je to všude na světě

a nejen v našem oboru. Když děláte

sklo, porcelán nebo šperk, můžete

se proslavit jako solitér, v oděvu je

to skoro nemožné. Musíte být sou-

částí mašinerie, jezdit na fashion

weeky. A připravit kolekci je nesmírně nákladná záležitost.

Jaký postup tedy doporučujete

svým studentům?

Většinou jim radím, aby si založili obrazně řečeno v garáži malou

značku, zkusili to na lokálním trhu

a pak se případně pokusili expandovat ven. Což je samozřejmě také

ekonomicky dost náročné, ale ne

nemožné, pokud máte opravdu

talent. Existuje řada menších zahraničních firem, které oslovují přímo

studenty. Myslím, že tohle je dobrá

cesta. Větší značky raději nabírají

diplomanty, kterým můžou dát míň

peněz. Navíc konkurence je veliká –

ve světě je několik prestižních škol

designu a každá z nich má mnoho studentů, kteří chtějí prorazit.

UMPRUM je v tomhle ohledu dost

unikátní. V každém ročníku máme