LIBĚNA ROCHOVÁ
Patří k nejznámějším
a nejuznávanějším módním
návrhářkám v Česku.
V devadesátých letech opustila
svět konfekční módy a zaměřila
se na oděvní design v širokém
pojetí: navrhuje divadelní,
filmové a scénické kostýmy,
umělecké objekty na tělo, róby
pro vystoupení zpěvaček, šije
i běžné civilní zakázky, kolekce
prêt-à-porter i unikátní umělecké
modely. Svoji módu prezentuje
na výstavách a přehlídkách
ve Vídni, Paříži, Lyonu, New Yorku,
Düsseldorfu nebo Los Angeles.
dva až čtyři studenty. Dohromady
se stážisty kolem dvaceti osob.
Neposunuli jsme se za posledních
pětadvacet let výrazněji k lepšímu?
Mecenáši, kteří by mladé talenty
podpořili, u nás nejsou?
Skoro ne, což je zajímavé, protože
v jiných oborech se změnilo hodně.
Já jsem ráda, že v posledních letech
máme alespoň možnost svou práci
představit. Třeba Designblok je
výborná akce, kde můžeme mít
přehlídky a výstavy. Třetím rokem
u nás taky probíhá Mercedes-Benz
Fashion Week, který má ambici stát
se světovou akcí. Začali sem jezdit
nákupčí alternativních značek, kteří
shánějí módu do malých prestižních
obchodů.
Podpora mladých talentů se v Česku nikdy moc nenosila. Sama jsem
v roce 1991 reprezentovala tehdy
ještě Československo na módním
veletrhu v Düsseldorfu. Moje
kolekce měla úspěch, prodala se
a já si tak otevřela dveře do světa.
U nás to nikoho příliš nezajímalo. Byla tam řada zahraničních
novinářů a fotografů ze všech tehdejších magazínů o módě. Z Československa jen jeden novinář ze
slovenského technického magazínu. Myslela jsem si, že nějaká tuzemská oděvní firma si řekne Super,
máme člověka, který zabodoval, tak mu
pomůžeme do startu. Ve světě je to
normální; když zaregistrují talent,
investují do něj peníze.
Věnuje se mladým talentovaným
lidem. Na JAMU a FAVU vedla
kurzy kreativního oděvu. Dnes je
vedoucí Ateliéru designu oděvu
a obuvi na UMPRUM – Vysoké
škole uměleckoprůmyslové
v Praze. V roce 2005 založila
v Praze Studio LR – galerii
na podporu mladých oděvních
designérů.
Máte ještě nějaký návrhářský sen,
který byste si chtěla splnit?
Návrhářský ani tolik ne, můj sen
se týká spíš mých studentů – práce
s nimi mě opravdu naplňuje a baví.
Moc bych si přála, aby zabodovali
v zahraničí a tvořili osobité oděvy.
41