LIBĚNA ROCHOVÁ Patří k nejznámějším a nejuznávanějším módním návrhářkám v Česku. V devadesátých letech opustila svět konfekční módy a zaměřila se na oděvní design v širokém pojetí: navrhuje divadelní, filmové a scénické kostýmy, umělecké objekty na tělo, róby pro vystoupení zpěvaček, šije i běžné civilní zakázky, kolekce prêt-à-porter i unikátní umělecké modely. Svoji módu prezentuje na výstavách a přehlídkách ve Vídni, Paříži, Lyonu, New Yorku, Düsseldorfu nebo Los Angeles.

dva až čtyři studenty. Dohromady se stážisty kolem dvaceti osob.

Neposunuli jsme se za posledních pětadvacet let výrazněji k lepšímu?

Mecenáši, kteří by mladé talenty podpořili, u nás nejsou?

Skoro ne, což je zajímavé, protože v jiných oborech se změnilo hodně. Já jsem ráda, že v posledních letech máme alespoň možnost svou práci představit. Třeba Designblok je výborná akce, kde můžeme mít přehlídky a výstavy. Třetím rokem u nás taky probíhá Mercedes-Benz Fashion Week, který má ambici stát se světovou akcí. Začali sem jezdit nákupčí alternativních značek, kteří shánějí módu do malých prestižních obchodů.

Podpora mladých talentů se v Česku nikdy moc nenosila. Sama jsem v roce 1991 reprezentovala tehdy ještě Československo na módním veletrhu v Düsseldorfu. Moje kolekce měla úspěch, prodala se a já si tak otevřela dveře do světa. U nás to nikoho příliš nezajímalo. Byla tam řada zahraničních novinářů a fotografů ze všech tehdejších magazínů o módě. Z Československa jen jeden novinář ze slovenského technického magazínu. Myslela jsem si, že nějaká tuzemská oděvní firma si řekne Super, máme člověka, který zabodoval, tak mu pomůžeme do startu. Ve světě je to normální; když zaregistrují talent, investují do něj peníze.

Věnuje se mladým talentovaným lidem. Na JAMU a FAVU vedla kurzy kreativního oděvu. Dnes je vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi na UMPRUM – Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2005 založila v Praze Studio LR – galerii na podporu mladých oděvních designérů.

Máte ještě nějaký návrhářský sen, který byste si chtěla splnit? Návrhářský ani tolik ne, můj sen se týká spíš mých studentů – práce s nimi mě opravdu naplňuje a baví. Moc bych si přála, aby zabodovali v zahraničí a tvořili osobité oděvy. 41