PŘÍBĚH

NADĚJE

PRO KIBERU

„Ty nejhorší věci nevyfotíš!“ odpoví

mi Veronika, když se ptám na kontrast

idylických fotek s realitou Kibery.

„Proč fotit děti závislé na drogách,

když jim nedokážu nijak pomoct?

Do Keni jsem jela pomáhat těm, kteří

naději ještě mají.“

MARTIN VLNAS

FOTO: VERONIKA HUSŮ

Veronika Husů do Keni vyrazila jako pracovnice Centra

Dialog, neziskovky zprostředkovávající adopce na dálku.

Centrum v Africe působí přes osm let a za tu dobu pomohlo

vybudovat dvanáct škol a školek, kterými prošlo na čtyři

tisíce dětí, a vytvořilo si síť stovek terénních spolupracovníků v Guineji a Keni. Z peněz vybraných v Česku se snaží

dávat Africe to, co potřebuje nejvíc. „Jestli tady má nějaká

pomoc smysl, je to stavění škol. A jestli něco Afrika opravdu

potřebuje, je to vzdělání,“ říká Dan Přibáň v dokumentu

Trabantem napříč Afrikou. Jeho slova po třech týdnech

v Keni potvrzuje i Veronika.

44

Návrat ze školy. Vlastnit uniformu znamená pro děti z Kibery opravdu hodně.

Proto v ní tráví celé dny, včetně víkendů

a prázdnin.