PŘÍBĚH
NADĚJE
PRO KIBERU
„Ty nejhorší věci nevyfotíš!“ odpoví
mi Veronika, když se ptám na kontrast
idylických fotek s realitou Kibery.
„Proč fotit děti závislé na drogách,
když jim nedokážu nijak pomoct?
Do Keni jsem jela pomáhat těm, kteří
naději ještě mají.“
MARTIN VLNAS
FOTO: VERONIKA HUSŮ
Veronika Husů do Keni vyrazila jako pracovnice Centra
Dialog, neziskovky zprostředkovávající adopce na dálku.
Centrum v Africe působí přes osm let a za tu dobu pomohlo
vybudovat dvanáct škol a školek, kterými prošlo na čtyři
tisíce dětí, a vytvořilo si síť stovek terénních spolupracovníků v Guineji a Keni. Z peněz vybraných v Česku se snaží
dávat Africe to, co potřebuje nejvíc. „Jestli tady má nějaká
pomoc smysl, je to stavění škol. A jestli něco Afrika opravdu
potřebuje, je to vzdělání,“ říká Dan Přibáň v dokumentu
Trabantem napříč Afrikou. Jeho slova po třech týdnech
v Keni potvrzuje i Veronika.
44
Návrat ze školy. Vlastnit uniformu znamená pro děti z Kibery opravdu hodně.
Proto v ní tráví celé dny, včetně víkendů
a prázdnin.