PŘÍBĚH

NADĚJE PRO KIBERU „Ty nejhorší věci nevyfotíš!“ odpoví mi Veronika, když se ptám na kontrast idylických fotek s realitou Kibery. „Proč fotit děti závislé na drogách, když jim nedokážu nijak pomoct? Do Keni jsem jela pomáhat těm, kteří naději ještě mají.“ MARTIN VLNAS FOTO: VERONIKA HUSŮ

Veronika Husů do Keni vyrazila jako pracovnice Centra Dialog, neziskovky zprostředkovávající adopce na dálku. Centrum v Africe působí přes osm let a za tu dobu pomohlo vybudovat dvanáct škol a školek, kterými prošlo na čtyři tisíce dětí, a vytvořilo si síť stovek terénních spolupracovníků v Guineji a Keni. Z peněz vybraných v Česku se snaží dávat Africe to, co potřebuje nejvíc. „Jestli tady má nějaká pomoc smysl, je to stavění škol. A jestli něco Afrika opravdu potřebuje, je to vzdělání,“ říká Dan Přibáň v dokumentu Trabantem napříč Afrikou. Jeho slova po třech týdnech v Keni potvrzuje i Veronika.

44

Návrat ze školy. Vlastnit uniformu znamená pro děti z Kibery opravdu hodně. Proto v ní tráví celé dny, včetně víkendů a prázdnin.