BEZBOLESTNÝ MALÉR? I kdyby se situace na trhu studentských půjček ještě zhoršovala, může americkou ekonomiku uklidňovat fakt, že věřitelem dluhu je z podstatné části americká vláda, nikoli vzájemně těsně propojené banky a jiné finanční instituce jako při finanční krizi. To ovšem neznamená, že by trh se vzděláním nebyl notně přifouknutý. Jen jeho splasknutí téměř jistě nebude mít tak ničivé a dalekosáhlé důsledky jako v případě poslední finanční krize. Co nebolí celou ekonomiku, může ale pořádně zabolet jedince, respektive určitou část společnosti. A problém se bude určitě zhoršovat, až se kritická masa lidí začne bez uspokojivé odpovědi tázat, zda nákladné vzdělání opravdu stojí za to. Zda se investice s ním spojená vrátí i s úroky. Řada indicií totiž naznačuje, že vyšší vzdělání devalvovalo natolik, že už se prostě nevyplácí. Vodou na mlýn Traftonovi a dalším jsou aktuální opatření společností, jako je Ernst & Young nebo Penguin Random House. Ernst & Young, jeden z největších zaměstnavatelů čerstvých absolventů ve Velké Británii, dal loni světu vědět, že dosažené akademické výsledky uchazeče už nejsou zásadním hodnoticím kritériem. Interní šetření firmy totiž prokázalo, že úspěšnost při studiu na vysoké škole nijak nesouvisí s úspěšností v profesním životě. Ještě dále letos zašlo nakladatelství Penguin Random House, jedno z největších na britských ostrovech, které dokonce vypouští samotný požadavek na vysokoškolské vzdělání. Nakladatelství tak do svých řad hodlá získat pestřejší paletu

pracovníků, přičemž – podobně jako Ernst & Young – uvádí, že disponuje rostoucím objemem důkazů, že mezi výší dosaženého vzdělání a výkonem v zaměstnání neexistuje žádná přímočará souvislost.

SÁZKA NA SELSKÝ ROZUM Vzhledem k tomu, že jak Ernst & Young, tak i Penguin jsou korporace s globálním dosahem, mohlo by se zdát, že splasknutí bubliny se vzděláním je už vlastně za rohem. Jenže data za firmy napříč americkou ekonomikou naznačují něco jiného. Vyšší vzdělání se stále vyplácí. Absolventi ekvivalentu našeho bakalářského stupně můžou stále počítat s přibližně o dvacet procent vyššími mzdami než lidé se středoškolským vzděláním. Podobný rozdíl ve mzdách vysokoškoláků a středoškoláků ostatně charakterizuje celé uplynulé půlstoletí. Je ovšem pravda, že zatímco v šedesátých letech bylo vyšší vzdělání takřka zaručenou vstupenkou mezi elitu, dnes je spíš jen nutnou podmínkou k tomu, aby člověk jen neživořil. To však stále nesnižuje jeho význam v porovnání se středoškolským vzděláním, spíš naopak.

LUKÁŠ KOVANDA Ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden a řídil redakci časopisu Profit. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické. Je členem správní rady think-tanku Prague Twenty a působí jako hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.

Je to tedy americká vláda, kdo musí učinit první krok k zastavení spirály rostoucího školného a dalších cen, kterým studenti čelí. Musí přestat se stále velkorysejšími podmínkami pro čerpání studentských půjček. Jinak bude nebezpečnou bublinu dál přifukovat. Těžko totiž počítat s tím, že by citelně opadl zájem mladých lidí o vyšší vzdělání jako takové, když je svým způsobem stále důležitějším předpokladem důstojně prožitého života.

55