BEZBOLESTNÝ MALÉR?
I kdyby se situace na trhu studentských půjček ještě zhoršovala, může
americkou ekonomiku uklidňovat
fakt, že věřitelem dluhu je z podstatné části americká vláda, nikoli
vzájemně těsně propojené banky
a jiné finanční instituce jako při finanční krizi. To ovšem neznamená,
že by trh se vzděláním nebyl notně
přifouknutý. Jen jeho splasknutí
téměř jistě nebude mít tak ničivé
a dalekosáhlé důsledky jako v případě poslední finanční krize.
Co nebolí celou ekonomiku, může
ale pořádně zabolet jedince, respektive určitou část společnosti.
A problém se bude určitě zhoršovat,
až se kritická masa lidí začne bez
uspokojivé odpovědi tázat, zda nákladné vzdělání opravdu stojí za to.
Zda se investice s ním spojená vrátí
i s úroky. Řada indicií totiž naznačuje, že vyšší vzdělání devalvovalo
natolik, že už se prostě nevyplácí.
Vodou na mlýn Traftonovi a dalším
jsou aktuální opatření společností,
jako je Ernst & Young nebo Penguin
Random House. Ernst & Young,
jeden z největších zaměstnavatelů
čerstvých absolventů ve Velké Británii, dal loni světu vědět, že dosažené akademické výsledky uchazeče
už nejsou zásadním hodnoticím
kritériem. Interní šetření firmy totiž
prokázalo, že úspěšnost při studiu
na vysoké škole nijak nesouvisí
s úspěšností v profesním životě.
Ještě dále letos zašlo nakladatelství
Penguin Random House, jedno
z největších na britských ostrovech,
které dokonce vypouští samotný
požadavek na vysokoškolské vzdělání. Nakladatelství tak do svých
řad hodlá získat pestřejší paletu
pracovníků, přičemž – podobně
jako Ernst & Young – uvádí, že disponuje rostoucím objemem důkazů,
že mezi výší dosaženého vzdělání
a výkonem v zaměstnání neexistuje
žádná přímočará souvislost.
SÁZKA NA SELSKÝ ROZUM
Vzhledem k tomu, že jak Ernst &
Young, tak i Penguin jsou korporace s globálním dosahem, mohlo
by se zdát, že splasknutí bubliny
se vzděláním je už vlastně za rohem. Jenže data za firmy napříč
americkou ekonomikou naznačují
něco jiného. Vyšší vzdělání se stále
vyplácí. Absolventi ekvivalentu
našeho bakalářského stupně můžou
stále počítat s přibližně o dvacet
procent vyššími mzdami než lidé se
středoškolským vzděláním. Podobný rozdíl ve mzdách vysokoškoláků
a středoškoláků ostatně charakterizuje celé uplynulé půlstoletí. Je
ovšem pravda, že zatímco v šedesátých letech bylo vyšší vzdělání
takřka zaručenou vstupenkou
mezi elitu, dnes je spíš jen nutnou
podmínkou k tomu, aby člověk jen
neživořil. To však stále nesnižuje
jeho význam v porovnání se středoškolským vzděláním, spíš naopak.
LUKÁŠ KOVANDA
Ekonomický konzultant a autor
populární i odborné ekonomické
literatury. Věnuje se filozofii
a metodologii ekonomické vědy,
publikuje například v žurnálu
Politická ekonomie. Spolupracoval
s časopisem Týden a řídil redakci
časopisu Profit.
Přednáší na Národohospodářské
fakultě Vysoké školy ekonomické.
Je členem správní rady think-tanku
Prague Twenty a působí jako hlavní
ekonom finanční skupiny Roklen.
Je to tedy americká vláda, kdo musí
učinit první krok k zastavení spirály
rostoucího školného a dalších cen,
kterým studenti čelí. Musí přestat
se stále velkorysejšími podmínkami
pro čerpání studentských půjček. Jinak bude nebezpečnou bublinu dál
přifukovat. Těžko totiž počítat s tím,
že by citelně opadl zájem mladých
lidí o vyšší vzdělání jako takové,
když je svým způsobem stále důležitějším předpokladem důstojně
prožitého života.
55