BEZBOLESTNÝ MALÉR?

I kdyby se situace na trhu studentských půjček ještě zhoršovala, může

americkou ekonomiku uklidňovat

fakt, že věřitelem dluhu je z podstatné části americká vláda, nikoli

vzájemně těsně propojené banky

a jiné finanční instituce jako při finanční krizi. To ovšem neznamená,

že by trh se vzděláním nebyl notně

přifouknutý. Jen jeho splasknutí

téměř jistě nebude mít tak ničivé

a dalekosáhlé důsledky jako v případě poslední finanční krize.

Co nebolí celou ekonomiku, může

ale pořádně zabolet jedince, respektive určitou část společnosti.

A problém se bude určitě zhoršovat,

až se kritická masa lidí začne bez

uspokojivé odpovědi tázat, zda nákladné vzdělání opravdu stojí za to.

Zda se investice s ním spojená vrátí

i s úroky. Řada indicií totiž naznačuje, že vyšší vzdělání devalvovalo

natolik, že už se prostě nevyplácí.

Vodou na mlýn Traftonovi a dalším

jsou aktuální opatření společností,

jako je Ernst & Young nebo Penguin

Random House. Ernst & Young,

jeden z největších zaměstnavatelů

čerstvých absolventů ve Velké Británii, dal loni světu vědět, že dosažené akademické výsledky uchazeče

už nejsou zásadním hodnoticím

kritériem. Interní šetření firmy totiž

prokázalo, že úspěšnost při studiu

na vysoké škole nijak nesouvisí

s úspěšností v profesním životě.

Ještě dále letos zašlo nakladatelství

Penguin Random House, jedno

z největších na britských ostrovech,

které dokonce vypouští samotný

požadavek na vysokoškolské vzdělání. Nakladatelství tak do svých

řad hodlá získat pestřejší paletu

pracovníků, přičemž – podobně

jako Ernst & Young – uvádí, že disponuje rostoucím objemem důkazů,

že mezi výší dosaženého vzdělání

a výkonem v zaměstnání neexistuje

žádná přímočará souvislost.

SÁZKA NA SELSKÝ ROZUM

Vzhledem k tomu, že jak Ernst &

Young, tak i Penguin jsou korporace s globálním dosahem, mohlo

by se zdát, že splasknutí bubliny

se vzděláním je už vlastně za rohem. Jenže data za firmy napříč

americkou ekonomikou naznačují

něco jiného. Vyšší vzdělání se stále

vyplácí. Absolventi ekvivalentu

našeho bakalářského stupně můžou

stále počítat s přibližně o dvacet

procent vyššími mzdami než lidé se

středoškolským vzděláním. Podobný rozdíl ve mzdách vysokoškoláků

a středoškoláků ostatně charakterizuje celé uplynulé půlstoletí. Je

ovšem pravda, že zatímco v šedesátých letech bylo vyšší vzdělání

takřka zaručenou vstupenkou

mezi elitu, dnes je spíš jen nutnou

podmínkou k tomu, aby člověk jen

neživořil. To však stále nesnižuje

jeho význam v porovnání se středoškolským vzděláním, spíš naopak.

LUKÁŠ KOVANDA

Ekonomický konzultant a autor

populární i odborné ekonomické

literatury. Věnuje se filozofii

a metodologii ekonomické vědy,

publikuje například v žurnálu

Politická ekonomie. Spolupracoval

s časopisem Týden a řídil redakci

časopisu Profit.

Přednáší na Národohospodářské

fakultě Vysoké školy ekonomické.

Je členem správní rady think-tanku

Prague Twenty a působí jako hlavní

ekonom finanční skupiny Roklen.

Je to tedy americká vláda, kdo musí

učinit první krok k zastavení spirály

rostoucího školného a dalších cen,

kterým studenti čelí. Musí přestat

se stále velkorysejšími podmínkami

pro čerpání studentských půjček. Jinak bude nebezpečnou bublinu dál

přifukovat. Těžko totiž počítat s tím,

že by citelně opadl zájem mladých

lidí o vyšší vzdělání jako takové,

když je svým způsobem stále důležitějším předpokladem důstojně

prožitého života.

55