Terorismus v loňském roce udeřil

přímo v srdci starého kontinentu.

Nepřipraveného a zaskočeného.

Vraždění v redakci francouzského

satirického časopisu Charlie Hebdo

bylo hrozné. Útoky v klubu Bataclan

a na dalších místech v Paříži byly

ještě otřesnější. Jenže: i přes krvavé

dění v Paříži prožívá Evropa jedny

z nejpokojnějších časů ve své novodobé historii. Frakce Rudé armády,

ETA, Carlos, IRA – to všechno je

minulost. Islámský terorismus se

pořád ještě vybíjí v první řadě jinde

než v Evropě a nejkrvavější útoky se

odehrávají na druhé straně Středozemního moře. Útoky na starém

kontinentu jsou tak méně časté než

v době teroristické ofenzivy v době

studené války.

DIVOKÁ KREV

Pro lidi, kteří mají v paměti sedmdesátá a osmdesátá léta, zřejmě

představuje baskická separatistická

organizace ETA jednu z nejkrvavějších vzpomínek. Euskadi Ta Askatasuna, česky Baskický stát a svoboda,

vznikla na sklonku padesátých let

minulého století ve stínu autoritativního režimu generála Francisca

Franca. Jak to bohužel v případě

terorismu často bývá, ETA zmutovala ze skupiny prosazující tradiční

kulturní způsoby a osamostatnění

v polovojenskou organizaci, v tomto

případě marxisticko-leninskou.

Už v roce 1959 teroristé z ETA

ve jménu autonomie Baskicka provedli krvavé bombové útoky ve španělských městech Santander, Vitoria

a Bilbao. Následoval útok na vlak

plný veteránů ze španělské občanské války a atentát na potenciálního

nástupce Francisca Franca premiéra

Luise Blanca. Oficiální počet obětí

ETA se počítá na stovky, ale existuje

množství útoků, ke kterým se nikdo

nepřihlásil nebo se u nich nepovedlo dokázat, kdo je pachatelem.

Není vyloučeno, že se obětí střelby,

bombových útoků nebo únosů ze

strany ETA stalo víc než tři tisíce lidí.

Poslední teroristická buňka hlásící

se k ETA ohlásila definitivní rozpad

teprve před pár lety.

SEVEROIRŠTÍ RADIKÁLOVÉ

Činnost už ukončila také IRA neboli

Irská osvobozenecká armáda. Její

kořeny se dají vystopovat k organizaci Irští dobrovolníci, která měla

na svědomí Velikonoční povstání

v dubnu 1916. V roce 1919 byla

během povstání vyhlášena Irská

republika a Irští dobrovolníci se stali

její legitimní armádou. IRA pak vedla partyzánský boj proti britské vládě

v Irsku. Podepsání anglo-irské

dohody, která ukončila válku za nezávislost, vyvolalo uvnitř organizace rozkol. Většina členů IRA se

postavila proti dohodě a chtěla, aby

nezávislost získal celý ostrov, ne jen

jeho část. Svou snahu IRA nevzdala a pokračovala v násilném boji

za sjednocení Zeleného ostrova.

Boj irských separatistů stejně jako

akce ETA podporoval někdejší

východní blok. IRA v osmdesátých

letech dostávala přes Libyi zbraně

pocházející i z československých

skladů. Hlavní roli hrál především

Semtex. Časy velkého terorismu

v Evropě de facto skončily ve chvíli,

kdy ustala podpora ze strany někdejšího východního bloku.

ANARCHISTÉ OPĚT NA SCÉNĚ

Byly časy, kdy anarchisté a jejich

vražedné útoky děsili pomazané

Podle dat Europolu připadá

na muslimy od roku 1980

pouhých 0,4 procenta všech

teroristických útoků, které se

v Evropě odehrály. Drtivou

většinu útoků tu mají na svědomí

nejrůznější separatistická hnutí.

Ta způsobila téměř 85 procent

všech teroristických útoků;

6,5 procenta mají na svědomí

levicoví extremisté, necelých pět

procent si na své konto připsali

extremisté pravicoví.

i nepomazané hlavy po celém světě.

Za anarchisty se označovali vrahové

amerického prezidenta McKinleye,

italského krále Umberta, ruského

cara Alexandra i prvního ministra financí Československa Aloise Rašína.

Na jejich neblahou tradici navázal

další temný stín vcelku nedávné historie – Frakce Rudé armády neboli

RAF. Původ skupiny lze vystopovat

ve studentském hnutí v západním

Německu na konci šedesátých let 20.

století. Pozdější členové RAF Andreas Baader, jeho přítelkyně Gudrun

Ensslinová, Thorwald Proll a Horst

Söhnlein na protest proti válce ve 

Vietnamu spáchali 2. dubna 1968

dva bombové útoky na obchodní

domy ve Frankfurtu nad Mohanem.

Krátce nato byli zatčeni. Poté, co se

odvolali, byli v listopadu 1969 propuštěni, rozsudek byl však nakonec

potvrzen a skupina až na Söhnleina,

který ji opustil, utekla do ciziny.

V dubnu 1970 byl dopaden Andreas

Baader. Díky pomoci sympatizující

novinářky Ulriky Meinhofové ale

opět utekl. Tehdy vznikla první generace RAF, skupina Baader-Meinhofová. Terorismus „vystudovali“

v Jordánsku u palestinské organizace

59