Terorismus v loňském roce udeřil přímo v srdci starého kontinentu. Nepřipraveného a zaskočeného. Vraždění v redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo bylo hrozné. Útoky v klubu Bataclan a na dalších místech v Paříži byly ještě otřesnější. Jenže: i přes krvavé dění v Paříži prožívá Evropa jedny z nejpokojnějších časů ve své novodobé historii. Frakce Rudé armády, ETA, Carlos, IRA – to všechno je minulost. Islámský terorismus se pořád ještě vybíjí v první řadě jinde než v Evropě a nejkrvavější útoky se odehrávají na druhé straně Středozemního moře. Útoky na starém kontinentu jsou tak méně časté než v době teroristické ofenzivy v době studené války.

DIVOKÁ KREV Pro lidi, kteří mají v paměti sedmdesátá a osmdesátá léta, zřejmě představuje baskická separatistická organizace ETA jednu z nejkrvavějších vzpomínek. Euskadi Ta Askatasuna, česky Baskický stát a svoboda, vznikla na sklonku padesátých let minulého století ve stínu autoritativního režimu generála Francisca Franca. Jak to bohužel v případě terorismu často bývá, ETA zmutovala ze skupiny prosazující tradiční kulturní způsoby a osamostatnění v polovojenskou organizaci, v tomto případě marxisticko-leninskou. Už v roce 1959 teroristé z ETA ve jménu autonomie Baskicka provedli krvavé bombové útoky ve španělských městech Santander, Vitoria a Bilbao. Následoval útok na vlak plný veteránů ze španělské občanské války a atentát na potenciálního nástupce Francisca Franca premiéra Luise Blanca. Oficiální počet obětí

ETA se počítá na stovky, ale existuje množství útoků, ke kterým se nikdo nepřihlásil nebo se u nich nepovedlo dokázat, kdo je pachatelem. Není vyloučeno, že se obětí střelby, bombových útoků nebo únosů ze strany ETA stalo víc než tři tisíce lidí. Poslední teroristická buňka hlásící se k ETA ohlásila definitivní rozpad teprve před pár lety.

SEVEROIRŠTÍ RADIKÁLOVÉ Činnost už ukončila také IRA neboli Irská osvobozenecká armáda. Její kořeny se dají vystopovat k organizaci Irští dobrovolníci, která měla na svědomí Velikonoční povstání v dubnu 1916. V roce 1919 byla během povstání vyhlášena Irská republika a Irští dobrovolníci se stali její legitimní armádou. IRA pak vedla partyzánský boj proti britské vládě v Irsku. Podepsání anglo-irské dohody, která ukončila válku za nezávislost, vyvolalo uvnitř organizace rozkol. Většina členů IRA se postavila proti dohodě a chtěla, aby nezávislost získal celý ostrov, ne jen jeho část. Svou snahu IRA nevzdala a pokračovala v násilném boji za sjednocení Zeleného ostrova. Boj irských separatistů stejně jako akce ETA podporoval někdejší východní blok. IRA v osmdesátých letech dostávala přes Libyi zbraně pocházející i z československých skladů. Hlavní roli hrál především Semtex. Časy velkého terorismu v Evropě de facto skončily ve chvíli, kdy ustala podpora ze strany někdejšího východního bloku.

ANARCHISTÉ OPĚT NA SCÉNĚ Byly časy, kdy anarchisté a jejich vražedné útoky děsili pomazané

Podle dat Europolu připadá na muslimy od roku 1980 pouhých 0,4 procenta všech teroristických útoků, které se v Evropě odehrály. Drtivou většinu útoků tu mají na svědomí nejrůznější separatistická hnutí. Ta způsobila téměř 85 procent všech teroristických útoků; 6,5 procenta mají na svědomí levicoví extremisté, necelých pět procent si na své konto připsali extremisté pravicoví.

i nepomazané hlavy po celém světě. Za anarchisty se označovali vrahové amerického prezidenta McKinleye, italského krále Umberta, ruského cara Alexandra i prvního ministra financí Československa Aloise Rašína. Na jejich neblahou tradici navázal další temný stín vcelku nedávné historie – Frakce Rudé armády neboli RAF. Původ skupiny lze vystopovat ve studentském hnutí v západním Německu na konci šedesátých let 20. století. Pozdější členové RAF Andreas Baader, jeho přítelkyně Gudrun Ensslinová, Thorwald Proll a Horst Söhnlein na protest proti válce ve  Vietnamu spáchali 2. dubna 1968 dva bombové útoky na obchodní domy ve Frankfurtu nad Mohanem. Krátce nato byli zatčeni. Poté, co se odvolali, byli v listopadu 1969 propuštěni, rozsudek byl však nakonec potvrzen a skupina až na Söhnleina, který ji opustil, utekla do ciziny. V dubnu 1970 byl dopaden Andreas Baader. Díky pomoci sympatizující novinářky Ulriky Meinhofové ale opět utekl. Tehdy vznikla první generace RAF, skupina Baader-Meinhofová. Terorismus „vystudovali“ v Jordánsku u palestinské organizace 59