Terorismus v loňském roce udeřil
přímo v srdci starého kontinentu.
Nepřipraveného a zaskočeného.
Vraždění v redakci francouzského
satirického časopisu Charlie Hebdo
bylo hrozné. Útoky v klubu Bataclan
a na dalších místech v Paříži byly
ještě otřesnější. Jenže: i přes krvavé
dění v Paříži prožívá Evropa jedny
z nejpokojnějších časů ve své novodobé historii. Frakce Rudé armády,
ETA, Carlos, IRA – to všechno je
minulost. Islámský terorismus se
pořád ještě vybíjí v první řadě jinde
než v Evropě a nejkrvavější útoky se
odehrávají na druhé straně Středozemního moře. Útoky na starém
kontinentu jsou tak méně časté než
v době teroristické ofenzivy v době
studené války.
DIVOKÁ KREV
Pro lidi, kteří mají v paměti sedmdesátá a osmdesátá léta, zřejmě
představuje baskická separatistická
organizace ETA jednu z nejkrvavějších vzpomínek. Euskadi Ta Askatasuna, česky Baskický stát a svoboda,
vznikla na sklonku padesátých let
minulého století ve stínu autoritativního režimu generála Francisca
Franca. Jak to bohužel v případě
terorismu často bývá, ETA zmutovala ze skupiny prosazující tradiční
kulturní způsoby a osamostatnění
v polovojenskou organizaci, v tomto
případě marxisticko-leninskou.
Už v roce 1959 teroristé z ETA
ve jménu autonomie Baskicka provedli krvavé bombové útoky ve španělských městech Santander, Vitoria
a Bilbao. Následoval útok na vlak
plný veteránů ze španělské občanské války a atentát na potenciálního
nástupce Francisca Franca premiéra
Luise Blanca. Oficiální počet obětí
ETA se počítá na stovky, ale existuje
množství útoků, ke kterým se nikdo
nepřihlásil nebo se u nich nepovedlo dokázat, kdo je pachatelem.
Není vyloučeno, že se obětí střelby,
bombových útoků nebo únosů ze
strany ETA stalo víc než tři tisíce lidí.
Poslední teroristická buňka hlásící
se k ETA ohlásila definitivní rozpad
teprve před pár lety.
SEVEROIRŠTÍ RADIKÁLOVÉ
Činnost už ukončila také IRA neboli
Irská osvobozenecká armáda. Její
kořeny se dají vystopovat k organizaci Irští dobrovolníci, která měla
na svědomí Velikonoční povstání
v dubnu 1916. V roce 1919 byla
během povstání vyhlášena Irská
republika a Irští dobrovolníci se stali
její legitimní armádou. IRA pak vedla partyzánský boj proti britské vládě
v Irsku. Podepsání anglo-irské
dohody, která ukončila válku za nezávislost, vyvolalo uvnitř organizace rozkol. Většina členů IRA se
postavila proti dohodě a chtěla, aby
nezávislost získal celý ostrov, ne jen
jeho část. Svou snahu IRA nevzdala a pokračovala v násilném boji
za sjednocení Zeleného ostrova.
Boj irských separatistů stejně jako
akce ETA podporoval někdejší
východní blok. IRA v osmdesátých
letech dostávala přes Libyi zbraně
pocházející i z československých
skladů. Hlavní roli hrál především
Semtex. Časy velkého terorismu
v Evropě de facto skončily ve chvíli,
kdy ustala podpora ze strany někdejšího východního bloku.
ANARCHISTÉ OPĚT NA SCÉNĚ
Byly časy, kdy anarchisté a jejich
vražedné útoky děsili pomazané
Podle dat Europolu připadá
na muslimy od roku 1980
pouhých 0,4 procenta všech
teroristických útoků, které se
v Evropě odehrály. Drtivou
většinu útoků tu mají na svědomí
nejrůznější separatistická hnutí.
Ta způsobila téměř 85 procent
všech teroristických útoků;
6,5 procenta mají na svědomí
levicoví extremisté, necelých pět
procent si na své konto připsali
extremisté pravicoví.
i nepomazané hlavy po celém světě.
Za anarchisty se označovali vrahové
amerického prezidenta McKinleye,
italského krále Umberta, ruského
cara Alexandra i prvního ministra financí Československa Aloise Rašína.
Na jejich neblahou tradici navázal
další temný stín vcelku nedávné historie – Frakce Rudé armády neboli
RAF. Původ skupiny lze vystopovat
ve studentském hnutí v západním
Německu na konci šedesátých let 20.
století. Pozdější členové RAF Andreas Baader, jeho přítelkyně Gudrun
Ensslinová, Thorwald Proll a Horst
Söhnlein na protest proti válce ve
Vietnamu spáchali 2. dubna 1968
dva bombové útoky na obchodní
domy ve Frankfurtu nad Mohanem.
Krátce nato byli zatčeni. Poté, co se
odvolali, byli v listopadu 1969 propuštěni, rozsudek byl však nakonec
potvrzen a skupina až na Söhnleina,
který ji opustil, utekla do ciziny.
V dubnu 1970 byl dopaden Andreas
Baader. Díky pomoci sympatizující
novinářky Ulriky Meinhofové ale
opět utekl. Tehdy vznikla první generace RAF, skupina Baader-Meinhofová. Terorismus „vystudovali“
v Jordánsku u palestinské organizace
59