z omylu vás vyvede zkušený otrokář

Marcus Sidonius Falx, literární avatar cambridgeského historika Jerryho

Tonera. Ve svěží příručce The Roman

Guide to Slave Management (Římský

průvodce zacházením s otroky) Toner

ústy fiktivního otrokáře připomíná

základní pravidlo zacházení s lidskými zdroji: „Surovost nakonec nejvíc

bolí samotného pána.“

Jednak takový otrok něco stojí:

za zdravého dospělého chlapa dáte

okolo tisíce sesterciů, což je skoro

dvojnásobek skromného ročního

rozpočtu čtyřčlenné rodiny. Byla by

škoda si tak hodnotný majetek ničit.

A když už je nutné otroka fyzicky

ztrestat, Marcus doporučuje najmout

externího „dodavatele“.

Jednak na lidi víc než výhrůžky platí

chvála, uznání a nějaká ta radost

navíc. „Když svým otrokům dovolíte

zplodit děti, dostanou tak další motivaci tvrdě pracovat. Jestliže s jejich

službami budete spokojení, můžou

si užívat radostí rodinného života.

Zato pokud vás zklamou, potrestáte

je tím, že jejich děti prodáte jinému

majiteli.“

PROČ DÁT SVOBODU

Z dalších praktických rad: při nákupu mužských otroků jim vždycky

prohmátněte šourek, abyste zjistili,

jestli jsou vhodní pro odchov. Ten

je sice drahý a časově náročný, ale

mnoho lidí upřednostňuje například

pro práce v domácnosti takovéto

samozásobitelství: sluhové, kteří

ve vašem domě vyrůstali a nepoznali

jiného pána, bývají věrnější a poslušnější.

Pán může podle libosti souložit

s otrokyněmi i otroky. Bylo by ale

hanbou pro celý dům, kdyby s otroky obcovala také paní.

Otroci musí svého pána a jeho

rodinu hlídat s nasazením vlastního

života. Trestem za nečinné přihlížení

například vraždě je pochopitelně

smrt.

Nezapomínejte na možnost propustit

některé otroky na svobodu. Může to

být odměna za mnohaletou dřinu,

případně se otrok může vykoupit,

a vy na tom ještě vyděláte. V obou

případech motivuje vidina svobody

k pilné práci. Takový člověk vám pak

navíc zůstává až do konce života zavázaný a dál pro vás bude vykonávat

nejrůznější služby. Ovšem pozor: říše

osvobozování otroků přísně reguluje, takže jich můžete propustit jen

zlomek, a za každého ještě zaplatíte

daň ve výši pěti procent hodnoty.

Vše tedy s rozmyslem.

tářů k radám zkušeného otrokáře

uvažuje: „Některé jeho postřehy

nám i dnes pomůžou vést podřízené.

Ostatně, proč si jsme tak jistí, že se

otročina pro výplatu tolik liší od otročení pro pána? Jak velký je rozdíl

mezi námi a Římany?“ Inu, co se

ve starém Římě naučíš, v korporaci

jako když najdeš.

Za druhé, otroctví nezmizelo s pádem Říma, ani s porážkou americké

Konfederace. Podle sdružení Free

the Slaves dnes 27 milionů lidí

pracuje bez odměny, pod pohrůžkou

násilí a bez možnosti odejít. „Na světě je dnes víc otroků, než jich bylo

v jakémkoliv momentu dějin Římské

říše,“ připomíná Toner. Je to hrozivé

samo o sobě – a navíc není jisté, zda

se i moderní otrokáři drží principu,

že surovost nakonec nejvíc zabolí

právě je.

KORPORÁTNÍ ŘÍM

The Roman Guide to Slave Management

je kniha hutná a praktická – což je

ale nakonec jedno, protože se nikdo

z nás jen tak nepropadne časem

o osmnáct století nazpátek a nebude

muset na tržišti prohmatávat otrokům šourky. Co si z ní tedy může

odnést soudobý čtenář, kterému o ty

rady vlastně nejde? Rozhodně dva

zneklidňující poznatky:

Za prvé, široce oceňované způsoby

zacházení s otroky jsou nápadně

podobné praktikám dnešních cool

zaměstnavatelů. Přesvědč člověka

o tom, že práce dává jeho životu

smysl, že v ní uplatňuje svůj jedinečný talent – a naopak tvrdě trestej

lenost nebo pochyby o spravedlnosti

společenského uspořádání. Sám

Toner v jednom ze svých komen-

Jerry Toner: The Roman Guide to

Slave Management: A Treatise by

Nobleman Marcus Sidonius Falx –

vyšlo v září 2014 v nakladatelství The

Overlook Press. 192 stran, cena 14,61

dolaru (pevná vazba).

67