Good bye, Lenin, v devětaosmdesátém

pustili dělníci stranovládu k vodě

a gigantickým průvodům odzvonilo.

Svátek práce zastínily čarodějnice

a majálesy, odboráři o jeho rehabilitaci nijak vehementně neusilovali.

Spíše než dnem, kdy se uctí podíl

dělníků na ekonomice státu, se

tento svátek stal dnem zasvěceným

stranickým kampaním. Iniciativu

má přirozeně levice. Své kampaně ale první květnový den vedou

i strany, které jsou ve středu či pravé

části politického spektra. A vědět

o sobě dávají i anarchisté, náckové,

antiglobalisté, odpůrci letního času…

Prostě kdekdo. Mimochodem, víte,

že na Svátek práce si políčila i katolická církev? Papež Pius XII. v roce

1955 vyhlásil 1. máj svátkem Josefa

Dělníka (tesaře), patrona pracujících.

Takže na co demonstrace či mítinky,

prvního května se stačí pomodlit

k dělníkovi s velkým „D“.

PŘEDÁCI V BAVLNCE

Pojďme ještě zpátky k českým odborářům. Proč jim tenhle svátek uniká?

V Německu, Francii, Španělsku nebo

Itálii patří odborovým centrálám

na prvního května hlavní slovo. Organizují pochody a demonstrace.

Čeští odboráři však nejsou zvyklí

demonstrovat ve svátek. A kdo by

měl náladu zrovna tenhle den poslouchat jejich projevy na mítincích?

Úbytek lidí v největších odborových

organizacích vypovídá o tom, jaký

mají zaměstnanci na své odborové

vůdce názor.

Tito pozlacení kariérní odboráři si

ruce neušpiní. Mají zajištěný komfort. Kromě platu berou ve větších

podnicích i odměny za členství v do-

zorčích radách. Odboroví vůdci jsou

ovšem korumpováni nejen zaměstnavateli, ale i sociálními demokraty,

kteří jim za loajalitu přistrkují teplé

sesle v politice.

KRTEČEK A PANDA

Představitelé odborů už na první pohled nevypadají stavovsky věrohodně. Vůbec se nepodobají těm, jejichž

zájmy mají hájit. Josef Středula, šéf

odborářské konfederace, vypadá

jako ředitel banky – dokonale střižené sako, luxusní kravata a k tomu

šátek v kapsičce. Předseda samostatných odborů Bohumír Dufek zase

vyráží demonstrovat jak s píšťalkou,

tak s breitlingy za sto dvacet tisíc

na zápěstí a Jaroslav Zavadil, obhájce

práv kováků, teď už vysedávající

ve Sněmovně, si o víkendu obléká

golfový svetřík Lacoste.

Milan Štěch, další z odborářských

vůdců, kteří naskočili na udici sociální demokracie, předsedá Senátu

a „proletariátu“ tam dělá ostudu.

Když se ho během návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga novinář zeptal,

jestli v debatě s hostem zmínil lidská

práva v Číně – v zemi, která dosud

těží z dětské i otrocké práce –, opáčil,

že nebyl čas, a přidal slabomyslný

bonmot: „Skončili jsme u pandy

a krtka.“

A pamatujete na Richarda Falbra?

Vcelku autentický odborář. Také

toho sociální demokraté přetáhli

do politiky. Skončil v Evropském

parlamentu, kde se loučil památným výrokem: „Jděte do prdele!“

Do míst, kde končí záda, poslal

zpravodaje rozhlasu, který se ho

zeptal, jestli je v pořádku, že poslanci za zasedání na konci volebního

období trvající jeden den dostanou

přes dvě stě tisíc korun. Tak tohle je

česká odborářská elita.

VENČENÍ SE STRANAMI

Svátek práce zavedla v Evropě

Druhá internacionála jako projev

solidarity s americkými dělníky, kteří

v roce 1886 v Chicagu prolévali krev

za lepší pracovní podmínky a osmihodinovou pracovní dobu. Při demonstracích, které propukly prvního

května, tehdy zahynulo nejméně

čtrnáct lidí a tři dělníci (anarchisté)

byli popraveni.

Je ale paradox, že o evropském dni

solidarity s americkými dělníky v samotné Americe s výjimkou několika

intelektuálů nikdo neví a nikdo o něj

nestojí. Americké odbory si udržovaly odstup od třídního boje, proletářství a marxismu, který převládl

v Druhé internacionále. Proto také

prvního května Svátek práce neslaví,

svůj Labor Day mají první pondělí

v září. Politiku do něj až na výjimky nepouštějí. Svátek funguje jako

prodloužený víkend, ideální pro

piknik, cestování a venčení – rodin

i jejich psů.

Kdyby chicagští dělníci z osmdesátých let 19. století viděli První

máj v Česku, patrně by se obraceli

v hrobě. Politici relaxují při agitaci

na čerstvém povětří a dělníci z fabrik

slaví práci s nohama vyloženýma

na stole – skvělá prevence křečových žil. Potřebujeme snad k těmto

činnostem státní svátek?

Vánoční projev

Antonína Zápotockého:

Ježíškovi narostly vousy

9