ROZHOVOR
@ondrejtuma
na mistrovství světa ve Svatém Antonu změnila Mezinárodní lyžařská
federace pravidla pro označení lyží.
Já potřeboval jiné a náš tým mi je
zapomněl přivézt. Narychlo jsme
běhali mezi rakouskými a italskými
servisáky a škemrali, aby nám pomohli. Nakonec se slitovali a půjčili
mi nejhorší tréninkové lyže jednoho
Itala s tím, že je po závodě musím
vrátit. V kombinaci jsem pak skončil
šestý. Když jsem jim je přinesl zpátky, plácali mě po ramenou a řekli,
ať si je nechám. Kdyby mi zůstaly
původní lyže, neumístil bych se tak
dobře. Jak se o mně říká, že jsem
smolař, tehdy jsem měl kliku.
Pořád nechápu, jak je možné,
že když ve fabrice vyrobí sto
stejných lyží, jsou některé z nich
výrazně rychlejší?
To nechápe nikdo. Když jsem jezdil
v Elanu a Nordice, říkali mi, že
i když udělají hned za sebou deset
identických párů lyží ze stejného
materiálu, jedny z nich budou
na trati klidně o dvě sekundy
rychlejší. Když Bode Miller jezdil
za Rossignol, našel si takové výherní
lyže. Dokonce se jim přezdívalo Excalibur. Pak přestoupil k jiné značce
a lyže po něm zdědil Thomas
Grandi. První dva závody světového poháru byl první, pak je zničil
a od té doby nic nevyhrál.
Taky jste takhle dědil?
Před poslední sezónou měl můj
servisák na výběr, jestli si vezme
nové lyže, nebo jedny, na kterých
už jezdil Dominik Paris. Ten je
přitom do fabriky vrátil, že už je
nechce. Mně pak v sezóně perfektně frčely. Docela by mě zajímalo,
jak musely jezdit ty, které si Paris
nechal.
18
Jste dnes spokojenější, než když
jste profesionálně lyžoval?
Vlastně nevím. Nikdy jsem o tom
nepřemýšlel. Ale asi jo. Jsem spokojenější, protože jsem starší a uvědomuju si, že mi nic nechybí.
Ani adrenalin ze závodů?
Ten mi trochu chybí. Ale jinak je
všechno v pohodě. Užívám si děti,
makám na Vagusu a pomáhám
Ester Ledecké. Je fakt, že nemám
skoro žádný čas sportovat. Na lyžích
moc nejsem. Začal jsem hrát aspoň
badminton. Určitě bych ale chtěl víc
jezdit na skialpy.
Kdy jste vlastně poprvé začal přemýšlet o tom, co budete dělat, až
ukončíte profesionální kariéru?
Skoro každou druhou sezónu jsem
byl polámaný, takže jsem měl na podobné úvahy dost času. Vlastně
i proto vzniknul Vagus. Neměl jsem
co dělat, a kdybych seděl doma
na zadku a skuhral, že nemůžu lyžovat, tak bych se zbláznil. Myšlenku
založit si vlastní značku s vybavením
pro lyžaře jsem měl v hlavě dlouho.
Je to paradox, ale díky zraněním
jsem ji mohl realizovat.
Jak se teď Vagusu daří?
Na to, kolik času mu dávám, frčí
dobře. Každý rok rosteme o třicet
procent. Je tam práce jak na kostele a já to bohužel často brzdím.
Pořád jsme spíš skupinka nadšenců, co jede ve vágusáckém režimu,
než profesionální firma. Abychom
se posunuli dál, budeme to muset
přeorganizovat.
Můžete konkurovat větším
značkám?
Jsme spíš alternativa pro ty, co
nemají rádi mainstream. Vagus
jsem ale nezakládal, abych někomu
konkuroval. Chtěl jsem mít projekt,
který mi bude ještě během kariéry vydělávat peníze a ke kterému
se budu moct vrátit, až definitivně skončím. V tomhle ohledu to
splnilo účel. Když jsem měl jednu
sezónu málo sponzorů, tak mě
Vagus zachránil. A teď mám firmu,
které se můžu věnovat. Problém je,
že nemám čas to dělat naplno.
Čas, nebo chuť?
Nechci se upnout jenom na jednu
věc, jako to bylo dřív s lyžováním.
Když stojím před rozhodnutím, jestli ještě zůstat pár hodin u počítače,
objednat nové zboží a vyřídit e-maily, nebo jestli jít domů za ženou
a za klukama, tak práci odsunu.
A jsem rád, že to můžu udělat.
ONDŘEJ BANK
Narodil se v roce 1980. Je mnohonásobným mistrem České republiky v disciplínách alpského lyžování. Během své kariéry skončil
pátý a šestý na mistrovství světa.
Na olympijských hrách (Turín,
Vancouver, Soči) obsadil páté, šesté i sedmé místo. Ve světovém
poháru si dvakrát dojel pro bronz.
V roce 2011 vyhrál anketu Král bílé
stopy. V roce 2008 založil značku
Vagus, která se specializuje na lyžařskou výstroj a oblečení.