ROZHOVOR

@ondrejtuma

na mistrovství světa ve Svatém Antonu změnila Mezinárodní lyžařská

federace pravidla pro označení lyží.

Já potřeboval jiné a náš tým mi je

zapomněl přivézt. Narychlo jsme

běhali mezi rakouskými a italskými

servisáky a škemrali, aby nám pomohli. Nakonec se slitovali a půjčili

mi nejhorší tréninkové lyže jednoho

Itala s tím, že je po závodě musím

vrátit. V kombinaci jsem pak skončil

šestý. Když jsem jim je přinesl zpátky, plácali mě po ramenou a řekli,

ať si je nechám. Kdyby mi zůstaly

původní lyže, neumístil bych se tak

dobře. Jak se o mně říká, že jsem

smolař, tehdy jsem měl kliku.

Pořád nechápu, jak je možné,

že když ve fabrice vyrobí sto

stejných lyží, jsou některé z nich

výrazně rychlejší?

To nechápe nikdo. Když jsem jezdil

v Elanu a Nordice, říkali mi, že

i když udělají hned za sebou deset

identických párů lyží ze stejného

materiálu, jedny z nich budou

na trati klidně o dvě sekundy

rychlejší. Když Bode Miller jezdil

za Rossignol, našel si takové výherní

lyže. Dokonce se jim přezdívalo Excalibur. Pak přestoupil k jiné značce

a lyže po něm zdědil Thomas

Grandi. První dva závody světového poháru byl první, pak je zničil

a od té doby nic nevyhrál.

Taky jste takhle dědil?

Před poslední sezónou měl můj

servisák na výběr, jestli si vezme

nové lyže, nebo jedny, na kterých

už jezdil Dominik Paris. Ten je

přitom do fabriky vrátil, že už je

nechce. Mně pak v sezóně perfektně frčely. Docela by mě zajímalo,

jak musely jezdit ty, které si Paris

nechal.

18

Jste dnes spokojenější, než když

jste profesionálně lyžoval?

Vlastně nevím. Nikdy jsem o tom

nepřemýšlel. Ale asi jo. Jsem spokojenější, protože jsem starší a uvědomuju si, že mi nic nechybí.

Ani adrenalin ze závodů?

Ten mi trochu chybí. Ale jinak je

všechno v pohodě. Užívám si děti,

makám na Vagusu a pomáhám

Ester Ledecké. Je fakt, že nemám

skoro žádný čas sportovat. Na lyžích

moc nejsem. Začal jsem hrát aspoň

badminton. Určitě bych ale chtěl víc

jezdit na skialpy.

Kdy jste vlastně poprvé začal přemýšlet o tom, co budete dělat, až

ukončíte profesionální kariéru?

Skoro každou druhou sezónu jsem

byl polámaný, takže jsem měl na podobné úvahy dost času. Vlastně

i proto vzniknul Vagus. Neměl jsem

co dělat, a kdybych seděl doma

na zadku a skuhral, že nemůžu lyžovat, tak bych se zbláznil. Myšlenku

založit si vlastní značku s vybavením

pro lyžaře jsem měl v hlavě dlouho.

Je to paradox, ale díky zraněním

jsem ji mohl realizovat.

Jak se teď Vagusu daří?

Na to, kolik času mu dávám, frčí

dobře. Každý rok rosteme o třicet

procent. Je tam práce jak na kostele a já to bohužel často brzdím.

Pořád jsme spíš skupinka nadšenců, co jede ve vágusáckém režimu,

než profesionální firma. Abychom

se posunuli dál, budeme to muset

přeorganizovat.

Můžete konkurovat větším

značkám?

Jsme spíš alternativa pro ty, co

nemají rádi mainstream. Vagus

jsem ale nezakládal, abych někomu

konkuroval. Chtěl jsem mít projekt,

který mi bude ještě během kariéry vydělávat peníze a ke kterému

se budu moct vrátit, až definitivně skončím. V tomhle ohledu to

splnilo účel. Když jsem měl jednu

sezónu málo sponzorů, tak mě

Vagus zachránil. A teď mám firmu,

které se můžu věnovat. Problém je,

že nemám čas to dělat naplno.

Čas, nebo chuť?

Nechci se upnout jenom na jednu

věc, jako to bylo dřív s lyžováním.

Když stojím před rozhodnutím, jestli ještě zůstat pár hodin u počítače,

objednat nové zboží a vyřídit e-maily, nebo jestli jít domů za ženou

a za klukama, tak práci odsunu.

A jsem rád, že to můžu udělat.

ONDŘEJ BANK

Narodil se v roce 1980. Je mnohonásobným mistrem České republiky v disciplínách alpského lyžování. Během své kariéry skončil

pátý a šestý na mistrovství světa.

Na olympijských hrách (Turín,

Vancouver, Soči) obsadil páté, šesté i sedmé místo. Ve světovém

poháru si dvakrát dojel pro bronz.

V roce 2011 vyhrál anketu Král bílé

stopy. V roce 2008 založil značku

Vagus, která se specializuje na lyžařskou výstroj a oblečení.