Čeští filmoví kritici doporučují snímky o sportu,

které jste nejspíš neviděli. Ale měli byste.

RADOMÍR KOKEŠ

filmový badatel (píše například do Iluminace)

PODVOD (The Set-up, 1949,

režie Robert Wise, 72 minut)

Boxerské prostředí je filmařsky inspirativní. Lze zřejmě říci, že jeho destruktivní fyzičnost bývá východiskem k projednávání abstraktnějších otázek, ovšem

pozoruhodnější mi přijde touha po experimentování,

kterou u filmařů vyvolává. Chci upozornit na neznámý, leč brilantní americký Podvod. V reálném čase 70

minut vypráví hned několik příběhů jednoho večera:

kariérně stárnoucího boxera, jeho manželky, místního

gangu, trenérů, komunity boxerů i diváků v publiku. Každá z těchto linií má vlastní vývojovou logiku

a vizuální řešení, ale současně jsou kladeny do významových paralel. Filmové vyprávění přitom rozmanitě

zprostředkovává i vnitřní život svých postav a jejich

hodnot, což ústí i do vynikající poslední věty tohoto

neobyčejného snímku.

42

TÁŇA ZABLOUDILOVÁ

publicistka (Radio Wave)

AMERICAN CRIME STORY: LID VS. OJ SIMPSON

(2016, režie Ryan Murphy,

10× 60 minut)

Minisérie rekonstruuje nejsledovanější proces americké historie. Soud s milovanou celebritou OJ Simpsonem, sportovní megastar obžalovanou z dvojnásobné

vraždy. Víc než osobností kontroverzního amerického

fotbalisty se seriál zabývá společenskou atmosférou,

ve které se proces odehrával – hned v úvodu sledujeme nepokoje vyvolané policejním násilím vůči

afroamerické menšině. Objasňuje i roli dalších souvislostí: sexismu či kultu celebrit. V kontextu amerického pouličního neklidu (po několika násilných smrtích

černošských mladíků) je American Crime Story velmi

aktuální titul. Kritizuje i touhu úspěšných příslušníků

menšin splynout s většinou (v tomto případě bílou),

místo aby se pokoušeli o emancipační boj. Samotný

Simpson ji shrnul v legendárním výroku: „I’m not

black, I’m OJ.“