PŘÍBĚH

SCHOVAT CITY ZA FOŤÁK

Vývoj závodu Markéta moc neprožívá. Měla radost,

když Svorada vyhrál na Champs-Élysées, přála Armstrongovi, když triumfoval po páté, ale zůstává fotografkou, není fanoušek. Na kole sama skoro nejezdí.

Občas si ale odstup udržet nedokáže. Na jaře 2009

fotila rozhovor s Jensem Voigtem, u něj doma v Berlíně, poznala jeho ženu, kolem běhaly děti. „Je to velmi

milý, oblíbený závodník.“ Ten samý rok na Tour viděla

jeho hrozivý pád, dvacet pět kilometrů před cílem, při

sjezdu z posledního vrcholu, Petit-Saint-Bernard.

Krvácel z hlavy, chvíli byl v bezvědomí. „A já ho musela fotit, bylo mi do breku. Když víte, co má doma,

začne se vás to dotýkat. Ale schováte se za foťák, pomáhají doktoři, my tam od toho nejsme.“

Jezdila na Tour s větším a větším respektem, měla

strach, aby nevběhlo pod motorku dítě, aby nesrazili

cyklistu. Když dorazili v pořádku do cíle v Paříži, pokaždé si oddechla.

MATKA NA MOTORCE

Před devíti lety se jí narodil syn Tim. Když ji pak

Roman Kreuziger uviděl v pelotonu, křičel: „Markéto,

matky na motorku nepatří!“

„Dělal si legraci, ale asi měl trochu pravdu. Už jsem

nechtěla trávit tolik času mimo domov.“ Pobyt na Tour

začala zkracovat. V soukromí na motorku nesedla

nikdy. „Ale na Tour je to jediná možnost, jak tu práci

dělat. A ohromný adrenalin.“ Najednou si však, když

seděla špinavá a promáčená u silnice, začínala připadat

nepatřičně.

Před půl rokem tam fotila naposled. Prý je to definitivní. „Pětadvacítka je hezké číslo, ne? Asi už nenajdu

tak velké téma na dalších pětadvacet let, ale vím, že

kdybych jela na Tour ještě jednou, život mi to nezmění.

Je spousta jiných věcí, co se dají dělat v červenci. Loni

už jsem si říkala, že bych byla radši někde jinde. Každá

pohádka jednou končí, každé téma se vyčerpá. A já

neutekla brzy.“

„Kolegové a kamarádi fotografové

z francouzského L’Equipe a já.

Tour de France 2017.“

64