PŘÍBĚH
SCHOVAT CITY ZA FOŤÁK
Vývoj závodu Markéta moc neprožívá. Měla radost,
když Svorada vyhrál na Champs-Élysées, přála Armstrongovi, když triumfoval po páté, ale zůstává fotografkou, není fanoušek. Na kole sama skoro nejezdí.
Občas si ale odstup udržet nedokáže. Na jaře 2009
fotila rozhovor s Jensem Voigtem, u něj doma v Berlíně, poznala jeho ženu, kolem běhaly děti. „Je to velmi
milý, oblíbený závodník.“ Ten samý rok na Tour viděla
jeho hrozivý pád, dvacet pět kilometrů před cílem, při
sjezdu z posledního vrcholu, Petit-Saint-Bernard.
Krvácel z hlavy, chvíli byl v bezvědomí. „A já ho musela fotit, bylo mi do breku. Když víte, co má doma,
začne se vás to dotýkat. Ale schováte se za foťák, pomáhají doktoři, my tam od toho nejsme.“
Jezdila na Tour s větším a větším respektem, měla
strach, aby nevběhlo pod motorku dítě, aby nesrazili
cyklistu. Když dorazili v pořádku do cíle v Paříži, pokaždé si oddechla.
MATKA NA MOTORCE
Před devíti lety se jí narodil syn Tim. Když ji pak
Roman Kreuziger uviděl v pelotonu, křičel: „Markéto,
matky na motorku nepatří!“
„Dělal si legraci, ale asi měl trochu pravdu. Už jsem
nechtěla trávit tolik času mimo domov.“ Pobyt na Tour
začala zkracovat. V soukromí na motorku nesedla
nikdy. „Ale na Tour je to jediná možnost, jak tu práci
dělat. A ohromný adrenalin.“ Najednou si však, když
seděla špinavá a promáčená u silnice, začínala připadat
nepatřičně.
Před půl rokem tam fotila naposled. Prý je to definitivní. „Pětadvacítka je hezké číslo, ne? Asi už nenajdu
tak velké téma na dalších pětadvacet let, ale vím, že
kdybych jela na Tour ještě jednou, život mi to nezmění.
Je spousta jiných věcí, co se dají dělat v červenci. Loni
už jsem si říkala, že bych byla radši někde jinde. Každá
pohádka jednou končí, každé téma se vyčerpá. A já
neutekla brzy.“
„Kolegové a kamarádi fotografové
z francouzského L’Equipe a já.
Tour de France 2017.“
64